Článek
Zatímco ve světě téma domácího násilí silně rezonuje, v Česku zůstává tyranie v rodinách stále na okraji zájmu.
Čeští politici se o problematiku domácího násilí příliš nestarají, přestože jeho intenzita v éře pandemie výrazně roste.
Vedle počtu nově nakažených koronavirem by se měla s červeným vykřičníkem pravidelně ukazovat i statistka domácího násilí. Jak vyplývá ze zprávy OSN, ve světě zemře každých deset minut rukou člena rodiny jedna žena, v průměru 137 žen denně.
V Česku není situace o nic lepší. Dosud se s útoky ze strany blízké osoby potkala každá třetí žena. Otázkou však zůstává, jak moc už tak nepříznivé číslo proměnil fakt, že pandemie do izolovaných rodin přinesla zhoršení partnerských vztahů. Patrně hodně.
Mluvila jsem s několika ženami, které domácí násilí aktuálně zažívají. V soukromých rozhovorech se mi svěřily s tím, že mají strach veřejně přiznat, co se za zdmi jejich domovů děje. Bojí se stigmatu. Chybí jim kuráž. V tom tkví zapeklitost problému.
Možná jste zaregistrovali, že se tématu domácího násilí hodně věnují světoví politici. Namátkou zmíním třeba německou kancléřku Angelu Merkelovou či francouzského prezidenta Emmanuela Macrona.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat i v Apple Podcasts, Spotify a dalších podcastových aplikacích.
Archiv všech glos najdete tady, podcasty a další audio Seznam Zpráv tady.
A možná jste také zaznamenali, že v Česku na problém výrazně poukázal nábytkářský řetězec IKEA. Nikoli premiér nebo prezident země, ale obchod s nábytkem se vší vážnosti a s respektem zdůraznil, že je potřeba problém přijmout jako společenské téma vysoké priority.
Smutné je uvědomění, že česká politika ve vyostřené době nenašla odvahu nabídnout obětem mimořádnou pomoc. Dost možná by na začátek stačilo třeba jen prolomit nebezpečnou hradbu mlčení, která napomáhá tyranům dál konat trestnou činnost bez toho, aby oběti odvážně promlouvaly.
Bylo by to s prohlubující se krizí ve společnosti a také s blížícími se svátky od politiků více než žádoucí. Jenže politická scéna má teď hodně práce s hašením malérů ohledně koronaviru a toho, co všechno napáchal. Vyčerpává ji také zahlazování malérů s kelímky kávy v sáčcích či s rozpočtem.
Zachraňovat týrané v domácím prostředí, i přes zhoršující se tendenci, zkrátka není priorita. Populistům se rok před volbami patrně víc než vyzdvihovat temné téma vyplácí naoko slibovat vložky a tampony pro chudé nebo chlácholit voliče nižšími daněmi. Ano, bude líp? Jen pro některé.
