Článek
„V Praze začal fungovat první přechod přes magistrálu u Muzea“, oznámila 19. srpna 2021 Česká tisková kancelář, náměstek primátora Adam Scheinherr a Institut plánování a rozvoje na Facebooku.
A kvůli čemu jste v listopadu 1989 cinkali klíči vy, například za rohem na Václaváku?
Návrat do civilizované společnosti se v tomhle případě trochu zdržel. O slabých 31 let. Kdo si počká, ten se i na přechodu dočká.
Magistrála v těchto místech vznikla v roce 1978, ke 30. výročí tzv. Vítězného února, taky se tak jako ulice jmenovala. Byla to zpupnost moci i urbanismu made in ČSSR, který ale docenila až doba po Listopadu. V Praze je skoro milion registrovaných aut.
Že se zřízení přechodu pro chodce v roce 2021 stává mediální událostí, že je oslavováno jako průlom, že působí jako „breaking news“, o něčem svědčí. Zhruba o tom, že jsme pořád sto let za opicemi v představách, jak by měl vypadat a fungovat sdílený veřejný prostor.
Kdybyste ten titulek přečetli někomu třeba z Vídně, asi by se zatvářil poněkud nechápavě: a co je na tom, proč je z toho taková senzace?
Kdežto u nás je v roce 2021 chodec pořád revoluční (ano, klíče do ruky!) vymožeností. Něco, co je potřeba vybojovávat. Kdyby magistrát ovládala méně osvícená garnitura, například pražská ODS, nedočkali bychom se zebry nad Muzeem ani do soudného dne.
Přechod, zdůrazňují jeho autoři, nezdrží automobilovou dopravu ani o chviličku, protože tam auta stejně čekají na zelenou. Nebyl jim zkřiven ani vlásek, to bychom si nedovolili – jen k pěším se přestalo přistupovat jako k obtížnému hmyzu. Protentokrát.
Emancipace chodců v dopravním plánování měst je součástí našich kulturních válek par excellence. Není divu, že věci, které by měly být už 40 let samozřejmé, jako je „pitomý“přechod u Muzea, se za těchto okolností slaví jako dobytí Měsíce.
1888: V Praze začalo fungovat první elektrické osvětlení! 2021: Chodci smí chodit přes ulici!
S poučkami o tzv. normálním světě je problém v tom, že v řadě případů jsme se k němu zatím nedopracovali. Takže je obtížné ho bránit – když neexistuje. Pokud někomu připadá normální, že městem vede dálnice a chodci jsou strčení do podchodu, pak je to něco jiného – to už máme, tady co bránit je. Hrdě čelit chodco- a cyklofašistické zvůli.
Jiným naopak přijde přirozené, a ne podezřelé, že se i na magistrále rovnoprávně vyskytují chodci. Není vůbec potřeba to balit do hesel o „normálním světě“ a mobilizovat k obraně. Vycukávat se v kulturních válkách je zbytečné. Chodci přece nejsou žádní disidenti, když se nebudou hrbit před auty o svá práva se přihlásí nohama, přijde to ostatní skoro samo. Za 31 let nejpozději.
