Článek
Že si prezident bude chtít svou funkci užít, pokud mu to zdravotní stav jen trochu dovolí, o tom vůbec nepochybujme. Prý bude originální.
ODS na finance, Starostové na vnitro, Piráti na digitalizaci, TOP 09 možná na zdravotnictví, lidovci na zemědělství… Začíná se rýsovat rozložení sil v pravděpodobné budoucí vládě.
Má to ale velký háček. Pětikoalice jistými (v případě dělení pravomocí ministerstva zahraničí dokonce až chirurgickými) řezy porcuje mocenského medvěda, který ještě v plné síle pobíhá po lese. A jediným, kdo v tuto chvíli může aspirantům na řízení státu složit ono mohutné zvíře k nohám, je prezident Miloš Zeman.
O jeho stavu a schopnosti činit s plným vědomím ústavní úkony pořád nemáme žádné informace. Což je problém, protože prezident je v tomto případě vrchní medvědář. A bez jeho přičinění jsou všechny plány porcování moci pořád jenom plány.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.
Že si prezident bude chtít svou funkci užít, pokud mu to zdravotní stav jen trochu dovolí, o tom vůbec nepochybujme. Předseda minulé Sněmovny Radek Vondráček po návštěvě u hlavy státu vyprávěl o tom, jak mu prezident slíbil, že při jmenování nové vlády bude „originální“.
A co si budeme povídat, beze všeho jmenovat vládu, která se během pár týdnů po volbách ustavila na základě výsledků voleb a vzniku nové sněmovní většiny, to moc originální není. Státnické – to ano. Standardní rovněž. Demokratické? Také. Ale originální tedy nikoli.
Vtírá se na mysl vzpomínka na rok 2015, kdy si Miloš Zeman před zapnutými kamerami postěžoval Hynku Kmoníčkovi, že odcházející ministryně spravedlnosti Helena Válková se – slovy hlavy státu – „podělala“. To když odmítla se svým odchodem z vlády otálet, ačkoli jí Miloš Zeman chtěl držet v kabinetu proti vůli premiéra Sobotky, a tím – jak říkal – „demonstrovat svoji sílu“.
A demise jedné ministryně je z hlediska možností demonstrovat sílu úplné nic ve srovnání s prezidentskou pozicí po sněmovních volbách.
Ne snad, že by nová pětikoalice neměla ve svém vyjednávání postupovat a chystat se na převzetí moci. Je to naopak zodpovědné – čím více toho předem tušíme, tím menší překvapení nás po skutečném předání moci čeká. A to platí i přesto, že z vyjádření některých pravděpodobných ministrů nezřídka běhá mráz po zádech.
Jen by se Petr Fiala i další měli v rámci zachování duševního zdraví připravit i na variantu, že ten složitě porcovaný medvěd bude ještě chvíli utíkat. A může při tom i dost zajímavě kličkovat.
