Článek
I ti zahraniční kolegové, kteří správně přepsali háčky v trnitých jménech, vesměs nezachytili odraz toho, co volební výsledek znamená, a hlavně co se v krajině pod Řípem skutečně děje.
Můžu zodpovědně prohlásit, že jsem přečetl drtivou většinu článků, které relevantní světová média věnovala českým parlamentním volbám. Jejich kvalita je mírně řečeno kolísavá, a to se ještě ve svém hodnocení velmi krotím.
I ti zahraniční kolegové, kteří správně přepsali háčky v trnitých jménech jako Babiš, Bartoš či Rakušan, vesměs nezachytili odraz toho, co volební výsledek přinesl, co znamená, a hlavně co se v krajině pod Řípem skutečně děje. Ono to ale upřímně ani jinak dopadnout nemohlo, když šéf redakce ukázal prstem na autora, který byl v Praze naposledy před dvaceti lety na líbánkách.
Když ke klávesnici Sächsische Zeitung, respektive BBC usedli v Česku žijící Hans-Jörg Schmidt nebo Rob Cameron, hned to byla jiná káva.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.
Některé texty přitom mají evidentně velký zásah a publikovaly je redakce, které si jinak zaslouží úctu a respekt. Když ale Andrew Higgins, šéf středoevropské pobočky New York Times sídlící ve Varšavě, hned v první větě svého článku vypálí, že výsledek českých voleb naznačuje ústup vlny populismu ve střední a východní Evropě, tak mé obočí vytváří ihned nesouhlasnou vlnovku.
Nechci tady dělat hitparádu zkratkovitých a nepřesných dojmů ohledně Babišovy porážky. Jen mi přeběhl mráz po zádech při pomyšlení, kolik podobně nechtěně zavádějících a z logiky věci povrchních článků o situaci v nějaké zemi tady asi koluje. Když třeba z Prahy v naší redakci píšeme z veřejně dostupných zdrojů o Zimbabwe nebo Brazílii, i když se zajímavému respondentovi v takové zemi dovoláme, riziko, že to správné poselství netrefíme, je hodně velké.
Mít rozsáhlou síť stálých zahraničních zpravodajů je luxus, který si málokteré médium může dovolit. Je třeba na tomto místě pochválit Český rozhlas a Českou televizi, jež i pod tlakem nevyhnutelných škrtů zatím dokázaly na zemi velikosti Česka rozsáhlé sítě svých korespondentů ubránit. Pokud chcete mít informace z první ruky a myslíte to s informováním veřejnosti vážně, na těchto lidech prostě nesmíte škudlit.
