Glosa: Piráti do vlády vůbec nemusejí. Museli by se ale překonat

Je těžké si nechat zajít chuť na vládní posty. Vzpomínka na anabázi Strany zelených je však varující.

Počet pirátských poslanců se po volbách snižuje z dvaadvaceti na čtyři. Ve srovnání s očekáváním je to bezpochyby šok. Strana, která zcela vážně postavila kandidáta na premiéra, nakonec sotva ustavila vlastní poslanecký klub.

Nic na tom nezmění ani opakované připomínky pirátských předáků, že Starosty kroužkovala jen menšina voličů společné koalice, která dostala přes 15 procent hlasů. Ano, Piráti se opravdu stali tak trochu obětí systémové křivdy, nicméně pravidla byla pro všechny stejná a voliči zkrátka takto rozhodli.

Od voleb už uplynul více než týden, tedy dost času pro vzpamatování se a klidné promyšlení otázky, kterou volební výsledek před Piráty logicky postavil: není namístě, aby se po tak mizerném výsledku vzdali aspirací na účast ve vládě?

Vedení Pirátů však ústupovou variantu odmítlo hned po volbách. V připravované vládě si naopak dělá nárok na stejný počet míst, jako by měli Starostové.

V polistopadové historii už známe případ, kdy nejmenší vládní strana měla skoro stejný počet ministrů jako poslanců. V roce 2006 získala Strana zelených pod vedením Martina Bursíka jen šest mandátů, ve vládě Mirka Topolánka přitom měla hned čtyři zástupce.

Jak vládní anabáze Bursíkovy strany dopadla, si možná ještě někdo pamatuje. Zelení byli názorově dosti nekompatibilní hlavně s Topolánkovou ODS, což zákonitě vyvolávalo koaliční spory. Strana se posléze rozštěpila a část poslanců nakonec aktivně přispěla k pádu vlády. Od té doby už se Zelení nikdy nedostali do Sněmovny.

Nemůže to s Piráty skončit podobně? Názorově, chcete-li ideologicky, jsou na tom vůči zbytku vlády podobně jako Zelení před patnácti lety. Řada jejich programových bodů, zejména těch společenských, narazí na konzervativně naladěnou většinu. Ve vládě si navíc těžko udrží pověst politických rebelů, na které do značné míry postavili svůj počáteční úspěch. Jak se budou později obhajovat před svými voliči?

Připomeňme, že vláda tentokrát na nejmenší straně nebude závislá. Ve dvousetčlenné Sněmovně by měla formující se sestava i bez Pirátů 103 hlasů, stačilo by spojenectví koalic Spolu jen se Starosty. Nebyla by to luxusní většina, ale na vládnutí by při dodržení nějaké základní disciplíny snad stačila.

Zároveň je to další důvod, proč se Piráti do vlády nepotřebují hnát. Nikdo neříká, že musí být klasickou opozicí. V ekonomicky zatěžkávacím období, které bezpochyby přichází, mohou vládě pomáhat ze Sněmovny a vyjednat si za to aspoň některé ze svých cílů bez toho, aby se „ušpinili“ docházením na jednání kabinetu ve Strakově akademii.

Vzdát se účasti na vládě samozřejmě není lehké, chce to velkou míru skromnosti a zdrženlivosti, tedy vlastností, které se v politice zrovna nenosí. Možná by ale mohl zafungovat spíš pud sebezáchovy. Neboli obava, že Piráty postihne osud malých koaličních rebelů. Zkušenost se Zelenými napovídá, že může být reálná.