Článek
„Je těžké vystihnout smutek obsažený v té chmurné statistice, ztracené životy, rodinná setkání, na nichž někdo chyběl, a u mnoha příbuzných promarněné šance se byť jen rozloučit. Nabízím nejhlubší soustrast každému, kdo ztratil svého milovaného. Matky a otce, bratry a sestry, syny a dcery, a mnoho prarodičů, kteří nám byli vzati.“
Citlivá, jímavá a vnímavá slova z úst premiéra, který někdy může působit poněkud neotesaně. Ne, bohužel není řeč o premiérovi České republiky, ale Velké Británie. Boris Johnson takto svým občanům sděloval, že byla překročena smutná hranice sta tisíc britských obětí pandemie nového koronaviru.
I české statistiky už naneštěstí několikrát „nabídly“ lidem v čele naší země možnost skutečně, upřímně vyjádřit lítost, pohnutí nad ztrátami, které tisíce rodin, přátel, kolegů v posledním roce utrpělo.
O ministrovi zdravotnictví už ani není třeba hovořit, nic podobného se od něj nedá čekat, jeho výroky o přehnaných statistikách, dopravních nehodách a podobně ho spíše řadí do seznamu dezinformátorů než lídrů, u kterých by lidé hledali útěchu nebo vizi.
Jeho slova kritizoval i premiér Andrej Babiš. Vyzval dokonce média, aby zveřejňovala smutné příběhy, které covid po Česku napsal. Dobrá, to je práce pro novináře popisovat, co se v zemi děje. Ale práce pro premiéra je jinde. On by měl - a teď nemluvme o reálné správě věcí veřejných, to je úplně jiná kapitola - hovořit k občanům země a dát jim pocítit, že je s nimi na jedné lodi. A v tom Babiš hrubě selhává.
Nedokáže se povznést nad kupecké uvažování. Část lidí dodržuje opatření a nadává na vládu, že je ostřeji nevymáhá, část lidí je nedodržuje a nadává, že po nich vláda něco chce. Tak ve středu večer popsal situaci v zemi předseda vlády. To je hodně ploché rozdělení… A hlavně opět v premiérově stylu já nic, já muzikant.
Premiér Babiš rád opakuje, že bez občanů to vláda nezvládne. To má určitě pravdu, jen mě něco nutí připomenout, že občané to nezvládnou bez vlády! A bohužel si to uvědomují a čím dál víc si mohou připadat spíš jako rukojmí než jako zdroj veškeré státní moci, jak to ustanovuje náš nejvyšší zákon.
