Glosa: Osvícená česká společnost spasí svět! Nebo taky ne

Co kdybychom pro změnu zkusili chvíli mlčet a poslouchat ostatní?

Viděli jste v posledních pár dnech sociální sítě? Taky jste překvapeni, kolik odborníků na dění v Afghánistánu v Česku máme? Stejně tak předtím na Rusko, Bělorusko, mutace koronaviru, lezectví a Adama Ondru, obecně sport a zvláště pak fotbal, cuketové recepty, daně, módu nebo výchovu dětí? Navíc s patentem na humor? Jsme úžasně vzdělaná a osvícená společnost!

Anebo spíš parta diletantů, která se musí vyjadřovat úplně, ale úplně ke všemu. Ať už jsme odborníci a rozumíme tomu, nebo jsme si přečetli jeden článek na The New York Times a jeden na Al-Džazíře.

Už od gymnázia jsem nechápala, proč bych měla mít jedničky úplně ze všech předmětů. Proč bych měla identifikovat endoplazmatické retikulum, přísudek jmenný se sponou a spočítat, v jakém bodě se setká auto A s autem B při rychlosti C během jednoho dopoledne. Stačí něco z toho, ale pořádně, ne? Ptala jsem se nechápajících profesorů a profesorek.

A ani teď nevím, proč bych měla mít – i jako novinářka ze zahraniční redakce – hluboký vhled do veškeré problematiky světa, kterou navíc jiní studují desítky let. To si bohužel spoustu mých kolegů neřeklo a své twitterové feedy plní břitkými poznámkami, krátkými analýzami, kritikou české vlády a odsouzením západní civilizace.

Nevím, že by si někdo za posledních několik měsíců, právě až na pár expertů a expertek, vzpomněl na plánovaný odchod amerických vojsk z Afghánistánu. Že by někdo z oněch analytiků-rychlokvašek vůbec tušil, jaká situace v zemi panuje a hlavně jaké to má historické souvislosti. Neměli čas, protože právě odborně rozebírali režim Alexandra Lukašenka a kritizovali Český olympijský výbor za nezvládnutou koronavirovou situaci.

Nejedná se jen o novináře nebo komentátory. Afghánský problém řeší vlastně kdokoli, kdo má twitterový účet. A zvlášť pokud příspěvek upoutá pozornost, hladina dopaminu v těle uživatele se mění v opojný koktejl.

Diskutujme, bavme se, přemýšlejme o světě, to všechno je víc než v pořádku. V této chvíli mám ale chuť na všechny zplna hrdla zakřičet: Prosím, mlčte chvilku a poslouchejte ostatní! Zkuste místo Twitteru zajít na pivo s kamarádem. Možná to pro mnohé bude tajemství, ale každý názor nemusí být veřejný.