Článek
Listopadové oslavy začínají mít trapnou příchuť neustále se opakujícího příběhu. Jako kdyby je napsal sám Havel…
Jsem víceméně dítě sametové revoluce. Generace mých rodičů se nechala mlátit na Národní třídě, zakládala Občanská fóra a zvonila klíči na náměstích. Generace, kterou dodnes dojímá první novoroční projev Václava Havla a Modlitba pro Martu. A já v tom vyrůstala, cítila jsem na vlastní husí kůži přenesenou zkušenost, dojímalo mě každoroční listopadové vzpomínání. To vše pro mě však má posledních pár let jedno velké ALE.
Listopadové oslavy mi začaly znít jako nesnesitelný kolovrátek. Příští týden se zase sejdeme na Národní třídě, zapálíme svíčku, poslechneme si Martu Kubišovou a veřejně si budeme předčítat Moc bezmocných. Budeme vzývat demokracii, nadávat na komunisty, poplácávat se po zádech, jak jsme to vybojovali. A také připomínat mladým, jak „se nemohlo cestovat!“, jak „si to ani nedovedeš představit!“, jak „jsme stáli frontu na novou pračku!“. OK Boomer.
Nechci tím ponižovat symbol 17. listopadu a sametové revoluce, jsem nekonečně vděčná za to, že jsem se narodila do svobodné země. Nejsou ale 32 let poté už další otázky a palčivá témata, která bychom si právě ve svátek demokracie měli připomínat?
Jeden debatní kroužek na piazzetě Národního divadla by letos mohl být například o tom, co znamená, že ze Sněmovny vypadla levice. O kousek dál by se studenti z nedalekého Hollaru mohli hádat, jak řešit krizi novinařiny a jak dostat do vedení českých redakcí více žen. Po republice by se mohly konat semináře o finanční gramotnosti, o pomoci lidem v exekuci nebo workshopy na téma boje proti dezinformacím.
Místo toho si ale opět v Praze zazpíváme, vyvěsíme vlajky a dáme si svařák. Vítězové voleb si vetknou trikolóru do klopy, pochválí se, jak českou politiku zbavili populismu a dají si kafíčko v knězem vysvěcené kanceláři (ano, protože tam před nimi seděli tentokrát opravdu demokraticky zvolení komunisté).
Už tu ale vyrostla nová generace, která se postupně z vysokých škol adaptuje v pracovním kolotoči a hlásí se o slovo. Nostalgie z listopadu 1989 nám už nestačí. Chceme vlastní identitu a vlastní hodnoty, které logicky vždycky z těch listopadových budou vycházet. Je ale rok 2021 a „punk je jinde“.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.
