Článek
Pokud nová opatření budou výsledkem shody vlády s opozicí, je snad alespoň větší šance, že lidé je budou dodržovat.
Celá opozice to minulý týden schytala – jak je hloupá a že jen Babišovi skočila na lep. Opoziční lídři v Poslanecké sněmovně nejprve odmítli umožnit vládě pokračovat v nouzovém stavu, aby pak hejtmani z týchž stran požádali kabinet o prodloužení „nouzáku“ alespoň o dva týdny. A vzápětí senátoři rovněž z opozičních stran dali stížnost k Ústavnímu soudu kvůli tomu, že prodloužení je v rozporu s ústavou.
Mnozí hejtmani si kvůli tomu následně prožili peklo.
Nejprve šéfové krajů dostávali zprávy od stovek vyděšených lidí: Musíte pokračování stavu nouze nějak zařídit, jinak nás máte na svědomí, budou kolabovat přeplněné nemocnice a vy budete mít na rukou krev obětí.
Podruhé, když se hejtmani – pod tímto tlakem – nakonec rozhodli požádat kabinet o prodloužení stavu nouze. To jim zase výčitky a někdy i výhrůžky posílali lidé kvůli tomu, že vyhověli premiérovi: Nechráníte naše svobody, kolik jste za to dostali, jste Babišovým podržtaškou, propásli jste jedinečnou příležitost ukázat, že to sami zvládnete lépe.
S týdenním odstupem, když opadly emoce, se ukazuje, že opozice udělala správně. Nejen proto, že se jí podařilo dotlačit vládu alespoň k nějaké změně v proticovidové strategii a ukončit agonii, kdy se jen opakovaně automaticky prodlužoval nouzový stav, aniž to neslo výsledky.
Nejen proto, že se podařilo udělat dohodu na pandemickém zákoně, který nahradí „nouzák“ a nebude tolik omezovat práva či svobody lidí. Nejen proto, že se dohodli na kompenzacích pro lidi zasažené opatřeními nebo na preferenci pozitivní motivace před represí za nedodržování opatření.
Dělicí linie veřejnosti je dnes na ose „mám rád Babiše, nesnáším Babiše“. Pokud tedy nová opatření budou výsledkem shody vlády s opozicí, je snad alespoň větší šance, že lidé je budou ochotněji dodržovat.
Podstatným výsledkem postupu opozičních stran také je, že donutily Andreje Babiše k něčemu, na co už roky opravdu není zvyklý a co vlastně ani neumí. Musel si sednout k jednomu stolu se svými oponenty, jež dosud ignoroval, aby dohodl nějaký kompromis.
Babiš na to není navyklý už kvůli své povaze. Je dravcem, který se vždy chová jako většinový majitel, jenž rozhoduje. A stejně jako v byznysu tuhle strategii mohl dlouhé roky uplatňovat i v politice.
Teď poznává novou situaci. Jednak přišel o podporu dosud loajálních komunistů, jednak jeho hnutí ANO ztratilo pozici neochvějného hegemona české politiky. Aniž bychom přeceňovali průzkumy veřejného mínění, trend postupného poklesu obliby vládního hnutí je evidentní – a teď se dokonce poprvé po dlouhých sedmi letech stalo, že v čele žebříčku se objevil někdo jiný než Babišovo ANO – konkrétně koalice Pirátů se Starosty.
Samozřejmě, ochota Andreje Babiše naslouchat opozici může okamžitě skončit, až komunisté – buď na povel prezidenta Zemana, nebo výměnou za jakýkoliv kšeft – se zas ochotně vrátí do role Babišových věrných podporovatelů.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat i v Apple Podcasts, Spotify a dalších podcastových aplikacích.
Archiv všech glos najdete tady, podcasty a další audio Seznam Zpráv tady.
