Článek
Lidé bez internetu se svými pravděpodobně nedovzdělanými dětmi možná budou mít i chudší jídelníček.
Teď, když premiér Andrej Babiš zavelel, že je potřeba epidemická opatření opět přitvrdit, je dobré připomenout to, čeho si pravděpodobně většina z nás ani nevšimla.
Během pandemie jsme hodili přes palubu lidi, kteří nejsou on-line. A je celkem jedno, jestli jsou bez přístupu k internetu proto, že se tak rozhodli, proto, že jsou staří a nezvládají držet krok s technikou, nebo proto, že nemají peníze.
Dění posledních týdnů ukazuje, že off-line lidé vládu prostě jen zdržují. Jasným příkladem toho je, že očkujeme seniory osmdesát plus, kteří prošli on-line registrací.
Už loni na jaře se výuka v Česku přesunula na internet. Takže děti bez počítačů a internetu se rázem ocitly na druhé koleji. Vlastnit počítač s připojením k síti přitom není povinnost, a ano, skutečně existují rodiny, pro které to není samozřejmost.
Nejde jen o vzdělání nebo lékařskou péči. Den před Vánoci vicepremiér Karel Havlíček na tiskové konferenci k novým opatřením poznamenal, že „co se týká případného nedostatku něčeho… tak je vždycky možné si to dokoupit prostřednictvím internetu.“
Pro lidi bez internetu, ať už seniory, nebo sociálně slabé, jde o hraběcí radu. Ať si ty své „nedostatky“ třeba zkusí vyrobit nebo sehnat na černém trhu.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat i v Apple Podcasts, Spotify a dalších podcastových aplikacích.
Archiv všech glos najdete tady, podcasty a další audio Seznam Zpráv tady.
Pocit, že je vlastně zbytečné se zabývat lidmi bez internetu, se ale šíří i mimo vládní opatření. Viz například Poslaneckou sněmovnou schválené kvóty na české potraviny. Ty podle řady odborníků způsobí, že v obchodech bude menší a dražší nabídka. A zákon zase dělí lidi na ty on-line a off-line. Omezení totiž platí podle všeho jen pro kamenné prodejny, pro on-line supermarkety ne.
Lidé bez internetu se svými pravděpodobně nedovzdělanými dětmi tak možná budou mít i chudší jídelníček. My, co jsme on-line, nad tím můžeme pokrčit rameny, ale neměli bychom. Klasicky je totiž dobré se ptát, kdo pak bude další na řadě, kdo dál bude zdržovat? Co třeba občané, co nečtou tweety ministrů s novými zákazy?
