Glosa: „Odpírači“ očkování nejsou hlupáci. Místo zloby potřebují pochopení

Strach nelze rozpustit logikou, ale jen porozuměním.

Zájem o očkování proti covidu-19 klesá a největší očkovací centrum v zemi propouští personál. K získání jisté kolektivní imunity je potřeba přesvědčit i co největší počet těch, kteří vakcínu dosud odmítají.

Na někoho platí pohrůžka, že si od září bude muset testy sloužící jako propustka do restaurací, kin či „fitek“ platit. Někomu vyhovuje, že se nemusí registrovat a zastaví se na injekci třeba cestou z nákupu v obchodním centru, cestou na vlak či v autobusu. A nerozhodnuté státní zaměstnance může uspokojit nový vládní úplatek v podobě dvou dnů volna navíc.

Všechny prostředky, které zabírají, jsou fajn. Je však třeba přemýšlet o dalších. Co to zkusit s pochopením těch, na něž výhrůžky či uplácení neplatí? A naočkovaní je – bez ohledu na to, jaký motiv k tomu kdo má – házejí do jednoho pytle s nálepkou „odpírači“, jež je urážející podobně, jako bylo v minulosti dehonestující získat nálepku odpírače vojenské služby.

Většina lidí, kteří se nechtějí očkovat, nejsou žádní hlupáci. Mnoho z nich prodělalo covid, mají protilátky a připadá jim nebezpečné nechat si dál zatěžovat organismus. Rozumějí argumentům o tom, že očkování výrazně snižuje pravděpodobnost onemocnět znovu a že chrání ostatní. Jejich vlastní zdraví je však pro ně na prvním místě.

Vycházejí z toho, že kdo se bojí covidu, nechá se očkovat a bude chráněn, takže na ně zbývá jen odpovědnost za sebe samé. Nebojí se ani tak okamžitých vedlejších účinků očkování, kde se případy vážných důsledků pohybují na hranici statistické chyby, strach mají spíš z dlouhodobých negativních dopadů na své zdraví, které v nich vyvolává samotné použití podmínečně schválené vakcíny.

Strach je emoce. Nejde ho proto rozpustit rozumem ani logikou, ale jen pochopením. Je to podobné jako u videa It's Not About The Nail (Není to o hřebíku), které má na YouTube přes 21 milionů zhlédnutí a jež pouštějí byznysoví lektoři manažerům, aby je přiměli pochopit, že jasné argumenty při přesvědčování ostatních fungovat nemusí.

Krátký příběh spočívá v tom, že žena má (jakoby) v hlavě zaražený hřebík a stěžuje si na divný tlak a bolesti. Muž se ji snaží přesvědčit, že když si ten hřebík vytáhne, pomůže jí to. Tvrdě však s takovým argumentem narazí. Až když ji přestane přesvědčovat o zjevném a jen jí naslouchá, žena se uklidní a může být za nějaký čas schopna vnímat a přijímat něco dalšího.

S přesvědčováním „odpíračů“ je to podobné. Nejprve potřebují cítit pochopení pro své obavy, pak teprve mohou začít naslouchat dalším argumentům. Třeba takovým, že si jich ostatní budou vážit za to, že navzdory přesvědčení se v zájmu ostatních „obětují“ a nechají si injekci píchnout. Zatímco výsměch, odsouzení či zloba druhých jejich strach i odpor vůči očkování jenom zesílí.