Článek
Afghánci nejsou žádní zbabělci, i když to teď tak může trochu vypadat, když utíkají před hordami vousatých Tálibů a odhazují zbraně, které jim dali Američané k tomu, aby se před nimi bránili. Ostuda – může si říct Evropan. Jenže Evropan nevidí do duší a srdcí Afghánců. Oni totiž nejsou moc dobří vojáci. Neumějí salutovat, neumějí moc pochodovat, zato ovládají úplně jiný druh boje.
V nadmořských výškách, kde škodovka kašle a rodák z Polabí se zalyká, běhají jako veverky a partyzánský způsob boje mají v malíčku. A to, že teď opouštějí řady pravidelné afghánské armády, není proto, aby si zachránili holé životy, je to proto, že se vracejí k sobě domů, aby tam chránili svoje rodiny. Ty jsou totiž pro ně důležitější než afghánský stát. Ten pro ně nikdy nic neudělal.
Nedokáže jim zajistit stáří, nevyplácí důchody, nevyplácí žádné sociální dávky, a když onemocní, nezajistí jim zdravotní péči. Proto je pro Afghánce nejdůležitější na světě nikoliv stát, ale rodina, údolí, jeho obec.
Až se vrátí do svých domovů, zaujmou tam kruhovou obranu a budou bránit své rodiny před útokem Tálibů. Když ani to nebude nic platné, seberou si to málo, co mají, a odejdou do sousedních zemí, do uprchlických táborů.
Až budou tyhle uprchlické tábory přetékat uprchlíky, dají se na pochod. Nejspíš přijdou i k nám. Musíme se na to připravit. Musíme těm nemocným, těžce deprivovaným, unaveným a otráveným lidem pomoci. I proto, že jsme to my, kdo jsme do té války vstoupili, kdo jsme ji nedokázali vyhrát ani uzavřít smysluplné příměří. Jsme to my, kdo jsme válku o budoucnost Afghánistánu totálně prohráli.
Celou glosu Petry Procházkové si můžete pustit v úvodním videu. Je součástí pořadu Záhady Josefa Klímy, který vysílá Televize Seznam v premiéře každý čtvrtek od 20:00.
Archiv pořadu najdete zde.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
