Článek
Antonín Staněk je muž, na kterého by chtěla spousta lidí zapomenout. A mnoha lidem se to už nejspíš podařilo i přesto, že zhruba rok dokonce seděl ve vládě. Nutno říct, že většinu času prakticky neviditelně. Jenže pak byl pár týdnů zase výrazný tak moc, až si vysloužil titul jednoho z nejhorších ministrů kultury všech dob.
Dost lidí dokonce zastává názor, že byl úplně nejhorší. Zlé jazyky tady na Hané, odkud Staněk za pražským dobrodružstvím vyrazil, tvrdí, že to přece jenom mohlo být ještě bídnější – konkrétně v případě, že by v čele rezortu vydržel celé čtyři roky, jak se mu to povedlo v křesle primátora Olomouce.
Nicméně poté, co se po řadě kontroverzí poroučel z Maltézského náměstí, už jste o exministrovi patrně mnoho neslyšeli, ačkoliv stále sedí ve Sněmovně za vládní ČSSD.
Hodně podobně to ovšem s exministrem měli i studenti na Pedagogické fakultě olomoucké Univerzity Palackého, což je škola, odkud se původním povoláním učitel odrazil k politické kariéře. A kam se s výhledem na brzký konec této kariéry před časem zase vrátil. A zatímco pro většinu populace by byl nulový kontakt s panem poslancem spíš vítaný, posluchači na fakultě měli trochu problém, jelikož Staněk byl jejich přednášejícím.
Nakonec si na něj podle dřívějšího článku iDNES.cz studenti u vedení katedry společenských věd stěžovali, že jim v době covidem vynucené distanční výuky neposílá materiály, na maily a žádosti o konzultace nereaguje a na konci semestru všechny nechává bez zkoušení projít dál. Což může být celkem fajn, pokud zrovna ze Staňkova předmětu nepotřebujete dělat státnice.
Poslanec se bránil, že studenty o nic nepřipravil (čemuž se asi dá celkem věřit) a že mu maily asi padaly mezi spam, případně je prý posluchači psali o víkendech, kdy na ně nemohl reagovat – to dá rozum, na sobotní mail už v pondělí prostě neodpovíte.
Vedení katedry se nejdřív Staňka částečně zastalo omluvou, že na podzim měsíc marodil s covidem, nicméně i tak musel na kobereček. A výsledek byl, že odfláknuté přednášky napraví uspořádáním takzvané blokové výuky. Což se v únoru také stalo, jenže efekt byl jaksi opačný: krátce po zhlédnutí Staňkova přednáškového bloku s ním podle Hospodářských novin vedení katedry spolupráci pozastavilo. Oficiálně po vzájemné dohodě a pouze dočasně do vypršení poslancova politického mandátu, tedy do října.
Takže už v zimním semestru může být učitel Staněk zpátky u tabule. To je sice asi dost rozporuplná novina pro studenty, ale my ostatní můžeme být rádi, že alespoň z veřejného prostoru zmizí muž, jehož politické výkony i charisma byly atraktivní zhruba jako téma jeho habilitační práce – Výchovné paradoxy v kontextu didaktiky společenských věd a jejich reflexe učiteli vybraných společenskovědních předmětů na úrovni sekundárního vzdělávání: teoreticko-empirická studie jako výstup jednoho tématu výzkumu pedagogických jevů v didaktice společenských věd.
Pokud jste zdárně překonali několik předchozích řádků, tak vězte, že ať už pojednávaly o čemkoli, právě ony Staňkovi nejspíš pojistí pokračování akademické kariéry. Docenti jsou totiž kvůli akreditacím studijních programů na pedagogických fakultách ukrutně žádaným a zároveň nedostatkovým zbožím. Takže na soupisce se nakonec i Staněk může hodit. Což je situace, která vlastně dost připomíná stav jeho domovské strany. Čímž však pro tohoto konkrétního poslance paralela končí. ČSSD už sice zhusta dokázala, že opakovat stejné chyby umí, ale tu se sázkou na Staňka už zcela jistě znovu neudělá.
