Článek
Na bubenečském náměstí Interbrigády už nestojí socha sovětského maršála Koněva. Kauza se táhla dlouho, Koněv už v 90. letech jen těsně unikl první vlně strhávání soch, již nepřežil například maršálův ideový vůdce Lenin na nedalekém náměstí Říjnové revoluce (dnes Vítězném, vždycky „kulaťáku“). Nadživotní ztvárnění jednoho z osvoboditelů Prahy, vraha Maďarů a jejich reformních nadějí z roku 1956 a spoluarchitekta Berlínské zdi leccos přežilo, ale důstojného odcházení se nedočkalo.
Přístup radnice Prahy 6 ke Koněvově soše byl v posledních letech ze všeho nejvíce chaotický. Ještě v roce 2018 byla socha nákladně restaurována, opatřena ochranným nátěrem a doplněna obsáhlými informačními tabulemi ve třech jazycích. V průběhu roku 2019 ji starosta Ondřej Kolář z TOP 09 střídavě nechával a nenechával čistit od projevů vandalismu, na chvíli ji zakryl plachtou a pak ji zase nechal odkrytou. Koněv byl horkým politickým tématem loňského přelomu léta a podzimu, v září zastupitelstvo Prahy 6 za zvýšených bezpečnostních opatření definitivně rozhodlo o odstranění sochy. A usnesení bylo vykonáno dva dny po letošním aprílu.
Bohužel právě nekoncepčním a chaotickým postupem radnice se z Koněva v průběhu loňského roku stal symbol střetu zdejších putinistů s antiputinisty. Ruská propaganda využila situace a pokusila se do celé kauzy vpašovat svůj oblíbený a tisíckrát úspěšně využitý narativ, že kdo zpochybňuje jakýkoli akt Rudé armády nebo jejích představitelů, je fašista, neboť si dost neváží vítězů nad fašismem.
Starosta Kolář bohužel tuto návnadu zbaštil i s navijákem, protože ve střetu s ruskou ambasádou uviděl šanci zabodovat u svých voličů. Proto nechal za pomoci mnoha dalších politiků čistě komunální téma přerůst ve zdánlivý mezinárodní incident. Když Koláře ruský ministr kultury přesně v intencích zmíněné propagandistické strategie nazval „gauleiterem“, bylo prakticky dokonáno. Pražský hrad se spolu s dalšími obvyklými podezřelými postavil na stranu Rusů, vláda s podporou obvyklých podezřelých z druhé strany se začala domáhat omluv a vyhrožovat vyhoštěním velvyslance. A Rusové se založenýma rukama spokojeně přihlíželi, jak se Češi umějí kvůli jedné soše sežrat sami mezi sebou.
A stejné to bohužel bude nyní, když koněvovská epizoda končí. Že se starosta Kolář loni nic nenaučil, ukazuje jeho reakce. Doprovodit pád sochy vtipem o tom, že Koněv neměl roušku, tak musel pryč, je klukovina, je to nevhodné a politicky nešikovné. Nejen proto, že jde o další nahrávku na smeč ruské propagandě – vyprovázení válečného hrdiny výsměchem si těžko nechá ujít. Ale také proto, že k odstranění sochy dochází ve chvíli, kdy jsou občané nouzovým stavem kráceni na svých právech včetně toho shromažďovacího, takže akt odstranění sochy nemůže být doprovázen například protestním shromážděním.
Datum odstranění Koněva bylo nejspíš skutečně dáno řešením souvisejících úředních náležitostí a není „zneužitím krizového stavu“, jak tvrdí prezident Miloš Zeman. Přesto je v takové situaci jakýkoli výsměch zbytečným přiléváním oleje do ohně a politickou nezodpovědností.
