Článek
Vy pravidla dodržujte, my si zahlasujeme, jestli pro nás vůbec platí ústava. Sněmovna si nemohla vybrat horší první vzkaz, který lidem na začátku páté vlny koronaviru vyšle.
Jedna z nejčastějších výtek, kterou slyšíme na adresu politiků, je, že jsou odtrženi od reálného života. Jestli k tomuto pocitu nepochopení mezi voliči a politiky něco přispělo, tak to byla středeční schůze Sněmovny.
Češi opaření víc než nepříznivým vývojem pandemie, který čtvrteční ranní čísla jen potvrdila, mohli sledovat ve Sněmovně nesmyslnou show protlačování dvouministra Karla Havlíčka do funkce předsedy dolní komory.
Bylo by laciné přebírat lacinou rétoriku o Sněmovně jako žvanírně, kde se nepracuje. Samozřejmě, povolební praxe je jasná, noví poslanci musí zvolit nové vedení a nemusí to být snadné vyjednávání.
Ale zavřít oči nad ústavou a protlačovat nevolitelného kandidáta, pět na něj až cimrmanovsky znějící ódy o „jazyků znalém docentovi, který intuitivně stmeluje lidi“? To je k smíchu. Méně k smíchu je – zvlášť v dnešní době zpochybňování čehokoli – hlasování, zda skutečně platí článek 32 ústavy, který výslovně říká, že ministr ve vedení Sněmovny být nemůže, a zda by náhodou nešlo stávajícího ministra zvolit?
Návrh ministryně Aleny Schillerové sice neprošel, poslanci, kteří pro něj hlasovali, se ale snížili na úroveň dezinformátorů. Celou Sněmovnu pak jako legislativního tvůrce dostali do paradoxního a nebezpečného postavení.
ANO při první příležitosti v roli opoziční strany ukázalo, že hodlá i v této pozici pokračovat v možná té nejnebezpečnější praxi, kterou – byť ne samo – v posledních letech přineslo do českého veřejného života: A to je ostentativní ignorování zákonů a pravidel, které se zrovna nehodí. A to není dvakrát užitečný vzkaz lidem – ani v pandemii, ale ani kdykoli jindy…
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.
