Článek
Je to podobné, jako když si dospělý hraje s malým děckem na schovávanou. Prcek si lehne na gauč, připlácne si na obličej obrovský polštář, zpoza něhož mu kmitají nožičky, a myslí si, že když nevidí on vás, nemůžete vidět ani vy jeho.
Mýlí se dítě a mýlí se i ti, kteří se bláhově domnívají, že se další ze šmelinářských afér hradního kancléře Vratislava Mynáře udrží i se svým smrdutým odérem jen v pařeništi českých politicko-obchodních vztahů. Ne, neudrží.
Bývaly doby, kdy se zahraniční diplomaté v Praze věnovali především opulentním večírkům, vymetali výstavy a koncerty a tu a tam se v Brně zúčastnili nějakého veletrhu. Jenže oni jsou teď, pacholci, mnohem aktivnější. Čtou texty, jako je i tento, setkávají se v kuloárech s politiky, novináři i byznysmeny a mají takový přehled o naší zemi, až bychom se divili.
Hlavně si ale takto získané poznatky nenechávají pro sebe a posílají do svých ministerských centrál často zajímavé depeše, takzvané TICy z latinského „telegram in claris“, dálnopisy psané jasnou řečí.
No a tyhle dálnopisy končí na stole nejen sekčních šéfů, ale často se dostanou i o několik příček státní hierarchie výš v závislosti na tom, jak se ten který politik nebo diplomat o střední Evropu nebo přímo o Česko zajímá. Vím například zcela určitě, že svodky a monitory z pražského Lobkovického paláce, kde sídlí německá ambasáda, čte dokonce taková Angela Merkelová. A umím si velmi dobře představit, že pokud by se ještě někdy měla setkat s prezidentem Milošem Zemanem, vydá zcela jednoznačný pokyn: s inženýrem Mynářem si ruku opravdu nepodám a nepřeju si, aby se na schůzce takový pochybný člověk vyskytoval.
S takovou skutečností by se Česko i Německo jistě brzy vyrovnaly. Horší situace nastane, až si německý průmyslník bude rozmýšlet investici v naší zemi a z německých ministerstev se mu dostane rady: „Dělej, jak myslíš, Jürgene, ale možná tam narazíš na nějakého Dalíka nebo Mynáře. A podívej, takové Slovinsko nebo Moldavsko jsou také fajn.“
