Článek
„Také prosím každého, pokud má tu možnost, ať už na svém počítači, nebo v mobilním zařízení, ať sleduje můj Twitter, kde se pokouším jednoduše sdělovat velice důležité věci, a je to v současnosti nejrychlejší kanál přenosu zpráv.“
Tak pravil ministr Roman Prymula v televizním projevu k národu. S důstojně – nebo zlověstně? – mlčící suitou ředitelů nemocnic v zádech. Bylo to, a je, zatraceně vážné.
Přitom slovo „byl mi založen Twitter“ bylo na počátku teprve minulý měsíc. Od té doby tu jediný oficiální @profesorPrymula surfuje s grácií covidového plukovníka. K Řádu Bílého lva se propracoval i bez twitterového účtu; je teď ještě vůbec kam stoupat?
Pozorovatelům sociálních sítí nicméně neunikl kontrast mezi archaickým formátem televizního (dříve rozhlasového) projevu a upoutávkou na žhavou komunikační platformu. Je pravděpodobné, že někteří diváci u obrazovek zaslechli slovo Twitter poprvé v životě. Teď se začnou dít věci. Akcie společnosti na newyorské burze vystřelily vzhůru.
Čím byl – ze začátku – pro vztah občanů ke kuponové privatizaci Viktor Kožený, takovou službu dělá Twitteru Roman Prymula. Nejdřív byl postoj veřejnosti k novince vlažný. Až přišel ten, kdo lid dokázal pro novou věc nadchnout. Kožený pofidérní „jistotou desetinásobku“, Prymula o poznání solidnějším apelem „sledujte můj Twitter“. Jdeme do toho!
Problém je zatím v tom, že Twitter má u nás ani ne půl milionu uživatelů. Daleko méně než Facebook a Instagram, i méně než LinkedIn a Snapchat. Existuje významná část populace, která nejen neobcuje s Twitterem, ale co víc, žije mimo digitální svět. Na takové existenci není samo o sobě nic špatného, ne každý digitální „handicap“ může a chce „dohnat“. S tím je dobré počítat.
Když v dubnu Ústavní soud odmítl stížnosti na nouzový stav, řekl také: vláda měla hledat víc způsobů, jak dostat informace k veřejnosti. Soudce Jaromír Jirsa prohlásil, že mohlo být „na každém nároží oznámení“. „Nemůžeme si představovat, že každý náš občan visí na televizi a sleduje nepřetržitě tiskové zprávy nebo si něco přečte na internetu.“
Čili: Kometa Twitteru @profesorPrymula právem aspiruje na Křišťálovou lupu (ano, ještě je kam stoupat!). Ale takové plakáty na kandelábrech, natož hlášení místního rozhlasu, anebo vůbec nejlépe obecní bubeník na návsi pod kapličkou také nejsou k zahození.
