Glosa: Měsíc od kauzy Feri. O nejsmutnější postavě celého příběhu

Společnost nevystavila jednání stopku, ačkoli o nevhodném chování „se vědělo“. Na tom je vidět, že nebereme sexuální predátorství vážně. Přitom v jiných případech umíme ostrakizovat velmi dobře.

Už je to měsíc, co společenský prostor opanovala kauza Dominika Feriho. Jak to bývá, máme tendenci zapomínat, zajímat se o nové, aktuálnější aféry. V tomto případě by nás ale kauza Feri začít nudit neměla. A vlastně ne kvůli tomu, co vypovídá o někdejším poslanci, ale kvůli tomu, co vypovídá o nás samotných.

Máme totiž zbraně, jak podobným věcem čelit. Ale nepoužíváme je. Sociologie pracuje s termínem „společenský tlak“. Určité jednání prostě najednou přestane být pro společnost přijatelné. Nedovedeme si dnes představit, že by někdo myl auto v řece nebo si zapálil cigaretu v kinosále. To se prostě nedělá. Před pár desítkami let to přitom bylo úplně normální.

U sexuálního predátorství taková změna zatím nenastala. Důkazem je fakt, že jedna z větví zmíněné kauzy se odehrávala na prestižní Právnické fakultě Univerzity Karlovy a i samotní zástupci jejího Akademického senátu se nechali slyšet, že o problematických případech a stížnostech dotčených žen věděli.

Ale nic se nestalo. Společnost – v našem případě osazenstvo Právnické fakulty – nezareagovala. Přitom nástroje na to má, lidé umějí ostrakizovat velmi dobře, dokonce k tomu nepotřebují ani šanony důkazů, někdy k tomu nepotřebují ani promluvit.

Společenská hvězda Dominika Feriho roky stoupala vzhůru. Vyčítat obětem jeho chování, že se hned neobrátily na policii, že nejednaly dost razantně a rychle, je směšné. Zvlášť v kontrastu s tím, jak směle naše společnost podobné chování toleruje, aniž by nasadila základní samoočistné mechanismy.

Troufnu si tvrdit, že vzorek Právnické fakulty je reprezentativní i pro celou současnou českou společnost a náladu v ní. Takže ta slíbená nejsmutnější postava kauzy Feri? No ano, koukáte se na ni ráno do zrcadla.