Článek
Neurazte se, ale zajímalo vás ještě před rokem (nebo kdykoli předtím), co dělá „vaše“ krajská hygienická stanice? Mě tedy vůbec. Choulostivější z nás možná o prázdninách sledovali každotýdenní reporty o kvalitě vody v rekreačních vodách, jak se v žargonu žen a mužů z laboratoří říká koupalištím, rybníkům, přehradám, hasičským nádržím a tak dále.
Měl jsem před lety kolegu. Spisovatele, matadora, doyena, jak je komu libo. Moudrými šedinami obrostlé svérázné individuum. Muže před penzí, který se mi nebál říkat pravdu do očí. Na pátečních poradách tehdejší předbabišovské liberecké MF Dnes mi co týden vyčítal, že tuhle nebetyčnou nudu z Máchova jezera vůbec zveřejňujeme, byť jen v „kraťáku“, jak se v tištěných médiích říkalo a snad ještě i říká zprávě o pěti větách.
Měl pravdu. Neinteresovalo to vlastně nikoho. Ani mě. Zpravodajská vata. Výplň. Novinářský zlozvyk.
Nuže, kdyby před rokem kterýkoli politik oznámil, že mohutně posílí hygienické stanice personálně i finančně, dostal by okamžitě od opozice a médií kartáč – k čemu je to dobré? Proč krmit už tak vyžraný státní aparát? Nač vyhazovat peníze za další „úředníky“? A vůbec, bůhví, jestli krajský hygienik není hejtmanův kamarád z tenisu, mrk mrk?
Není sporu o tom, že Andrej Babiš, politicky srandovní figura dirigovaná průzkumy veřejného mínění, z mnoha důvodů nemá ve vedení země co pohledávat.
Ve jménu cti, slušnosti a spravedlnosti je ovšem třeba konstatovat, že za osm měsíců od vypuknutí koronavirové pandemie sice zcela nepochybně neudělal ani zdaleka všechno, co udělat mohl, ale aktuální kolaps hygienického aparátu není jenom jeho vina.
Hygienici. Ježíšikriste, koho z nás by loni touto dobou napadlo, že budou nejdůležitějšími bytostmi našich životů?
