Glosa: Klíče v pěsti. Strach na noční ulici nesmí být normální

Stalo se to mně. Stalo se to i Kláře, Kristýně, Šárce, Anně, Natálii a mnoha dalším. Stalo se to nejspíš i vám – tedy hlavně, pokud jste žena. Cesta potemnělou ulicí pro vás byla možná nepříjemným, možná traumatickým zážitkem. Jedním z těch, o kterých se ale moc nemluvilo. Možná až doteď?

Když jsem žádala ženy a dívky na sociálních sítích, aby se se svými zkušenostmi podělily, přišla mi spousta odpovědí. V nich se ženy svěřovaly s různými zážitky, překvapilo mě ale, jak často své výpovědi zlehčovaly. Ať už šlo třeba o zkušenost, kdy jim nějaký cizí muž sáhl na veřejnosti mezi nohy anebo je pronásledoval, zprávu zakončily větou: „Ale to není tak vážné, takový příběh asi nehledáš.“

Mrzelo mě to. Každý z těch příběhů byl přece svým způsobem otřesný. A jasně, existují i závažnější situace. To ale nic nemění na tom, že by se takové věci prostě dít neměly. Protože i kvůli nim pak holky chodí v noci po ulici s těmi omílanými klíči mezi prsty, předstírají, že telefonují, a je jim nepříjemné už jen to, že s nějakým mužem sdílí za tmy chodník.

Co mě ovšem vyloženě štve (a vím, že nejsem jediná), jsou dopálení uživatelé sociálních sítí, kteří kolem sebe kopou s tím, že „ne všichni muži jsou násilníci“. Kdyby možná vystoupili ze své bezpečné ulity, ve které se s ostatními muži bratrsky drží za ramena a ujišťují se, že „ten to není a ten také ne“, došlo by jim, že někdo to přece jenom být musí. A ano, po konzultaci s Policií ČR to v podobných případech obtěžování i závažnějších trestných činů bývají zpravidla muži.

Takže prosba pro příště, až se ženy znovu odhodlají a třeba se svěří s příběhy niterného strachu a nechutného chování lidí na ulici. Ráda bych v komentářích viděla víc z konstruktivní diskuze o tom, co bychom mohli udělat pro to, aby byl svět lepším a bezpečnějším místem. Ne zhrzené zprávy a ukřičený whataboutismus, které nikam nevedou. A které z těch dopálených uživatelů lepší lidi neudělají.