Glosa: Kdy přijde den svobody? Čím dřív, tím líp

Stát by měl zrušit svůj patent na boj s covidem. Místo něj musí nastoupit individuální odpovědnost nás občanů, institucí a firem.

Pro většinu lidí, kteří jsou pozorovateli covidové pandemie, je současná situace lehce nepřehledná. Přijde ještě další vlna nákazy, a to i v Česku? Téměř jistě ano. Máme i tak následovat Británii – a nejspíš i další země včetně Německa – a rozvolnit většinu pravidel, která až dosud nákazu brzdila? I tady zní odpověď ano.

Je to jen zdánlivý paradox. Česko je podobně jako řada evropských zemí v delikátním postavení. Zemi se podařilo naočkovat významnou část dospělé populace, možnost získat vakcínu měl         v podstatě každý. Teď už proces naráží na limity zájmu. Když pomineme lidi, kteří jsou proti vakcinaci z principiálních důvodů, tak ostatní mají pro svůj nezájem o očkovaní dvě celkem protichůdná vysvětlení.

První tvrdí, že situace je už dobrá a že jim i bez vakcinace nic vážného hrozí. Druzí naopak říkají, že přijde další vlna nákazy, hnaná novými mutacemi, na které současné vakcíny stejně nebudou dobře fungovat. Tím pádem je v tuto chvíli nejlepší vyčkávat.

Co v této situaci může udělat stát? Reklamní kampaně už čísla nijak zásadně nezvednou. Reklamy mohou být horší nebo lepší, mohou být dokonce hodně povedené a vtipné, jak se sem tam daří okolním zemím, ale to tak nanejvýš zajistí tvůrcům ceny na festivalech. S covidem to pomůže minimálně.

Ano, jestliže se nedaří naočkovat zamýšlených sedmdesát a více procent dospělých, může stát pokračovat v režimu divného covidového „poloprovozu“, který je nepříjemný, ekonomicky mimořádně nákladný a společensky matoucí a rozdělující, zvlášť vinou notoricky špatného výkonu českých ministrů.

Uvolnění všech pravidel, ke kterému se rozhodla Británie, není riskantním hazardem nezodpovědného premiéra. Podle expertů, kteří ho obhajují, je naopak dobře vykalkulovanou cestou nejmenšího rizika.

Od začátku víme, že pandemie skončí dosažením kolektivní imunity. A jestliže se jí nepodaří dosáhnout naočkováním, je evidentní, že jí bude předcházet ještě jedna, závěrečná vlna. I při ní bude zvýšený tlak na zdravotnický systém a i při ní budou umírat lidé. Mělo by jich být co nejméně. Zároveň znovu logicky stoupne zájem o vakcinaci a přihlásí se o ni ti dosud váhající, čistě z pragmatických důvodů. Když k nim připočteme ty, kteří získají imunitu přirozenou cestou, tedy proděláním onemocnění, mělo by to stačit.

Jistěže to může být úplně jinak. Virus nás od jara 2020 neustále překvapuje a pandemie nás naučila mimo jiné to, že naše schopnost dělat prognózy a cokoli plánovat je značně omezená. Avšak minimálně od chvíle, kdy jsme začali očkovat, se hraje víc podle našich not.

Stát by měl zrušit svůj patent na boj s covidem. Místo něj musí nastoupit individuální odpovědnost, ať nás občanů, nebo institucí a firem. Předpokládám, že se život k úplnému normálu nevrátí. Ale bude to rozhodnutí konkrétních lidí a subjektů. A ti za něj ponesou odpovědnost. A předpokládám, že zvýhodněni budou, opět čistě z pragmatických důvodů, lidé, kteří se nechali naočkovat. Protože i oni tím převzali svou odpovědnost.

V Británii má proběhnout „den svobody“ za necelé dva týdny, 19. července. Budeme samozřejmě tamní situaci velmi pečlivě sledovat. Ale český den svobody by měl následovat brzy poté.