Článek
Vyrazila jsem nedávno (ještě před koronavirovou epidemií) na jih. Skočila jsem do redakční fabie a vyjela do Edirne. Je to městečko ležící v Turecku blízko bulharských a řeckých hranic. A našla jsem tam to, co jsem hledala. Desítky, stovky, tisíce nešťastných uprchlíků, kteří uvěřili slibům politiků, že je hranice do Evropy, do toho světa blahobytu, jak si oni myslí, otevřená. Přišli sem a zjistili, že to není tak úplně pravda.
V jejich rozhodování vydat se na cestu sehrálo důležitou roli jedno hodně zajímavé video. Jsou na něm také uprchlíci. Přestřihávají ostnatý drát, snaží se ho překonat, utíkají před obušky řeckých policistů a najednou jsou v poli, před sebou volno, volají svoboda a běží vstříc novému životu.
Podle videa to vypadá, že se většině lidí tu hranici překonat s určitými obtížemi podařilo. Jenomže, jak jsem zjistila, to video nebylo tak úplně pravdivé. Bylo natočeno v roce 2015, ne teď. A nebylo z turecko-řecké hranice, ale z hranice s Makedonií. A nebyli na něm řečtí pohraničníci, ale makedonští.
Teď jen zbývá zjistit, kdo dal video do oběhu, kdo dal do pohybu stovky tisíc lidí. A proč to udělal.
Celou glosu novinářky Petry Procházkové si můžete pustit v úvodním videu.
Je součástí pořadu Záhady Josefa Klímy, který v premiéře vysílá Televize Seznam každý čtvrtek od 21:00. Archiv pořadu najdete zde.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
