Článek
Robotická prohlášení politiků za pultíkem s mikrofony vynechávají takzvanou lidštinu, tedy jazyk srozumitelný všem bez rozdílu.
Stejnou rychlostí, jako se v době epidemie objevily vážné potíže ve společnosti, se z veřejného prostoru vytratila empatie a lidskost. Zejména u volených zástupců lidu, kteří mají povinnost promlouvat k mase, tyhle emoční nástroje zcela vymizely.
Marné je pátrat po státnickém projevu Miloše Zemana, který coby nejvýše postavený ústavní činitel mohl, a dokonce měl, zmírnit obavy z neviditelného nepřítele.
Podobně těžké je hledání pádného vysvětlení pro veřejnou roztržku mezi premiérem Andrejem Babišem a ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem ohledně nových vládních opatření v době, kdy zemi nanovo obchází strach a nervozita při pohledu na vývoj covidové křivky.
Čelní představitelé státu si v záři reflektorů momentálně přehazují horký brambor v podobě ztráty zbytku důstojnosti na politickém poli. V zápalu boje o svoje místo na výsluní ale zapomněli na ty, pro něž se rozhodli pracovat. Své občany nechávají na holičkách, když rezignují na uklidňující tón, který by společnost v současné době poznamenané krizí nejvíc potřebovala.
Namísto toho sledujeme v televizi nekonečný proud technicistních a právních pouček o tom, co nového musíme dodržovat v době koronavirové. Robotická prohlášení politiků za pultíkem s mikrofony nenabádají ke zmírnění obav ve společnosti. Vynechávají takzvanou lidštinu, tedy jazyk srozumitelný všem bez rozdílu. Nechávají veřejnost bloudit v nervozitě a nevědomosti, co se děje za oponou politických kroků. Nevysvětlují, tutlají, případně se hádají mezi sebou.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv.
Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Archiv všech glos najdete tady, podcasty a další audio Seznam Zpráv tady.
Volení zástupci nejsou s to vystoupit s projevy hodnými osobností. A co je horší, svou omezenost schovávají hluboko pod pochybné rétorické kličky s příchutí dobře zaplacené marketingové strategie. Jako by emotikony a škrobené fotografie na sociálních sítích omlouvaly, že neumí přesvědčivě promlouvat k lidem.
Je potřeba si uvědomit, že v době, kdy prudce roste počet nakažených, přišlo nespočet lidí kvůli koronaviru o práci, střechu nad hlavou, úspory, v nejhorším případě pak o člena rodiny. V době pandemie také vzrostl počet pacientů s vážnými duševními poruchami, přičemž nejviditelnějším projevem toho je vysoká míra sebevražednosti.
A právě v době, kdy jsou lidé – natvrdo řečeno – na dně svých sil a nedokážou se často vlivem negativních událostí zvednout, zmizela z veřejného prostoru počáteční solidarita a pospolitost, ze které se nám v počátku epidemie prsa nadýmala pýchou.
