Článek
Agresivní hlasy univerzálních protestujících si najdou zase nové téma, u kterého dlouho nevydrží.
Období nejnebezpečnějších neonacistických nebo protiuprchlických demonstrací pominulo. Stejně tak již utichly protiunijní nebo protiromské protesty. Teď je v kurzu bouřit se proti koronavirovému očkování nebo kvůli výsledkům amerických voleb. Obě témata přitahují pozornost, vyvolávají společenské kontroverze a rozdělují lid na dva znepřátelené tábory.
Takhle nějak lze zjednodušeně popsat vývoj agendy těch, kteří obsesivně obcházejí všechny možné obskurní demonstrace s nálepkou „proti“. Takové akce poznáte podle toho, že se dav protestujících halí do české vlajky a že na nich vystupuje Daniel Landa.
Shodou okolností se s touhle skupinkou zapálených demonstrantů bojujících proti všemu a všem pravidelně potkávám. Z profesních důvodů už řadu let navštěvuji jejich akce.
Díky tomu najisto vím, že takzvané tvrdé jádro vlastenců, jak sami sebe tihle protestující často nazývají, tvoří stále ti samí lidé. A tím nemyslím osoby určitých vlastností. Mám na mysli matadory českých protestů, které jednou potkáte vedle neonacistů, podruhé vedle Václava Klause, jindy zase v blízkosti Tomáše Ortela.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat i v Apple Podcasts, Spotify a dalších podcastových aplikacích.
Archiv všech glos najdete tady, podcasty a další audio Seznam Zpráv tady.
Naposledy tyhle „známé firmy“ řádily na nedělní demonstraci, která přivolala pozornost politiků, veřejnosti i médií zejména zneužitím symbolu žluté hvězdy. Dříve jsem je ovšem vídala na akcích pořádaných z nenávisti vůči uprchlíkům a islámu, případně na akcích proti Romům nebo Evropské unii.
Nezáleží jim zřejmě na tom, jestli je tématem vzdoru rasismus, politika, veřejné zdraví nebo náboženství. Hlavní je, že se prostřednictvím těchto akcí lze vybouřit před zraky názorových odpůrců a ostentativně vystoupit proti většině.
Hlupáci, kteří nemají představu o holokaustu, ovšem zneužitím žluté hvězdy definitivně stvrdili status všeználků bez schopnosti vidět svět jinak než černobíle. V debatě o jakémkoli tématu totiž nenabízejí složitější otázky ani perspektivy. Nenabízejí alternativu, řešení, kontext. Kromě agrese a vzdoru vlastně nenabízí nic.
Naštěstí právě díky těmto slabinám nepředstavují agresivní hlasy univerzálních protestujících tak velké nebezpečí, jak by se mohlo zdát. A štěstí je, že do roka si najdou zase nové téma, u kterého dlouho nevydrží.
