Glosa: Kam patříme

Je iluze, že existuje prostor, kde budeme žít svůj sen, chráněni před Východem i Západem, poučujíce obě strany.

Dva komentáře slýchám od lidí, často těch samých. Jednak: „Západ už není tím Západem, který jsme kdysi obdivovali a toužili po něm. Strašně se změnil.“ A pak: „Východ se nezměnil ani trochu. Je stále hrozný a jde z něj strach.“

Tak se cítí hodně lidí mé generace a z mé sociální skupiny. Jakoby uvázlí mezi dvěma světy, do kterých nechceme patřit. Západ už není Západ a Východ zůstal stejný. Rádi bychom byli někde uprostřed. Ale nemáme ani švýcarské banky, ani rakouské historické štěstí. Ostatně ani tyto dvě tradičně neutrální země dnes nevisí ve vzduchoprázdnu.

Na dnešním Západu nám vadí, že strhává pomníky svých historických hrdinů, naslouchá sotva dospělé věrozvěstce klimatické katastrofy a zakazuje mužům podržet ženám dveře. Neříkám, že přesně tohle a v tomto pořadí, ale asi chápete, co tím myslím.

Pošilháváme po Východu, abychom zjistili, že tam panuje stále stejná neúcta k lidskému životu, totálně se ignorují lidská práva a zejména svoboda, a platí jednoduché právo silnějšího.

Můžeme si namlouvat, že si z obou světů vezmeme to lepší. Že Západ budeme poučovat o úskalí politické korektnosti a na Východě budeme vést lekce demokracie a respektu k jednotlivci. Že tam na nás čekají, na Západě i na Východě, na české Všeználky se svými návody pro život.

Je iluze, že existuje prostor, kde budeme žít svůj sen, chráněni před Východem i Západem, poučujíce obě strany. Na to ale nikdo není zvědavý, rozhodně ne od malé desetimilionové země. Ostatně jsme viděli v pandemii, jak šikovní a chytří jsme.

Chování Ruska a diplomatická krize, kterou v posledních dnech s touto zemí prožíváme, nám jasně ukazují, že pro českou chytristiku není prostor. Přeneseně řečeno, ale především geopoliticky. Musíme se rozhodnout buď pro Západ, nebo pro Východ, s jejich chybami. A začít se chovat jako dospělí.

Osobně mám pocit, že v tomhle dilematu není moc o čem přemýšlet.