Článek
Postarat se o vlastní lidi je základní lidská a společenská hodnota. Přeju si, aby byla vlastní i nám.
V Česku minulý týden přistálo třetí letadlo, které evakuovalo české diplomaty a afghánské spolupracovníky naší ambasády a armády. Načež premiér Andrej Babiš prohlásil, že mise skončila a další letoun už do Kábulu nepoletí.
Sto sedmdesát Afghánců uniklo hrozbě krutých postihů od Tálibánu přebírajícího v Afghánistánu vládu a může se pokoušet začít žít nový, svobodný život. Je to úspěch, že se Armádě ČR vzhledem k mimořádně dramatické situaci v zemi podařilo tyto lidi zachránit. Ale já přemýšlím i o těch, kteří tam zůstali, protože se nevešli do letadla.
Podle občanské iniciativy Vlčí máky, jež vytvářela velký tlak, aby byli do Česka převezeni afghánští tlumočníci, kteří se po boku českých vojáků účastnili riskantních operací, jich spolu s dalšími spolupracovníky Čechů a rodinami zůstaly v zemi další desítky.
Jaké to asi je zůstat s rodinou opuštěn v zemi, která se brzy vrátí do středověku, v níž ženy nemají žádná práva a ti, co se pokoušeli v Afghánistánu budovat svobodnou společnost, budou bráni jako nepřátelé, které Tálibán podle posledních zpráv krutě mučí a popravuje? Když je tam zanecháme, vystavujeme jim rozsudek smrti.
Vycvičený voják by v tu chvíli asi popadl zbraň a někde se ukryl. A pokud by ho našli, bránil by se, než by mu došly náboje, přičemž ten poslední by si nechal pro sebe. Co může dělat tlumočník? Čekat na smrt, prožívat obrovskou bezmoc, zoufalství, šílený strach o svou rodinu a jen doufat, že si pro něj ti, kterým pomáhal, nakonec přiletí. Když mu dojde, že se to nestane, začne cítit obrovské zklamání a zradu a bude se proklínat za to, že věřil snům o svobodné zemi a nehleděl si svého.
Nechat lidi, bez nichž by česká mise nemohla v Afghánistánu fakticky fungovat, ve štychu je hrozné, ostudné a navíc se to nevyplácí. Kdo neumí za své spolupracovníky bojovat a chránit je, nemůže do budoucna očekávat, že mu bude někdo pomáhat. Sám bude oslaben, a až se ocitne v těžké situaci, bude si muset pomoci sám.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.
Postarat se o vlastní lidi je základní lidská a společenská hodnota. Američanům je vlastní a dělají pro ni maximum. Aby mohli zachránit co nejvíce svých spolupracovníků, ale i pomocníků dalších spojeneckých zemí, vtěsnali například do boeingu koncipovaného pro 134 vojáků přes 800 Afghánců. Na to americký prezident oznámil, že jejich vojáci zůstanou v zemi, dokud se nepodaří dostat do USA všechny občany, i kdyby mezitím vypršela lhůta na odchod.
Přeju si, aby zásada chránit své lidi byla vlastní i nám. Takže co mohu dělat, když vláda selhává a navzdory schopnosti a obětavosti české armády nechce vypravit další letoun a já to přesto považuji za bytostně důležité? Vypravit letadlo je drahé, takže asi nejvíc pomohou peníze. Chci, abychom se jako Česko pokusili zachránit další životy těch, co nám pomáhali, a já se nemusela stydět. Kam je mám poslat – české armádě, Vlčím mákům?
Dejte mi prosím vědět. A přidejte se. Když jsme na pomoc tornádem postižené Moravě dokázali poslat během pár dnů přes miliardu korun, dokážeme (doufám) na pomoc tlumočníkům vyslat i jedno letadlo. A možná se podaří zachránit i několik lidí našich spojenců. Pak už se nebudeme muset stydět vůbec, ale naopak na sebe budeme moci být hrdí.
