Článek
Třídění světa do škatulek je přirozenost, ale občas stojí za to se jí bránit. Hlavně když jde o lidi.
Lidský mozek má jednu fascinující vlastnost. Všechno škatulkujeme. Nebo kategorizujeme, chcete-li.
Abych to vysvětlil: vezměme si třeba barvy. Každý víme, jak vypadá zelená nebo žlutá – i když asi každý si je představíme mírně jinak. Ale také víme, že je mezi nimi celá řada přechodových odstínů, pro které neexistuje slovo. Co s tím? Část jich prostě označíme za světle zelenou, část za divně žlutou a o těch zbylých radši moc nepřemýšlíme.
Proč to děláme? Protože to je jednoduché. Můžeme tak mluvit o věcech, o kterých by se nám mluvilo jinak velmi špatně. Buď jsme totiž schopni říct „zelená“, nebo třeba „všechno, co má v RGB přibližně víc než 50 v G a zároveň méně než 100 v R a B“.
Každé kategorii přidělujeme určité prototypické vlastnosti, třeba čistě logicky nebo tak, že o nich uslyšíme někoho mluvit. Třeba u kuchyňských spotřebičů to, že se používají v kuchyni a fungují na elektřinu.
Jenže: stejně jako je šikovné třídit věci, je občas nebezpečné házet do vytyčených škatulek lidi.
Začal jsem si toho víc všímat na sociálních sítích při protestech ve Spojených státech. Většina protestů proběhla poklidně. Jenže o těch se mluví jen málo.
Nesuďte, prosím, novináře. Na titulek „Během protestů v USA se nic nestalo“ byste neklikli.
Většinu mediálního prostoru dostávají protestující, kteří rabují obchody, ničí památníky a útočí na policisty. Kolik jich je z celkového počtu demonstrantů? Procento? Promile? Jenže v našich hlavách jsme oba typy demonstrantů hodili do jedné kategorie nazvané „protestující“. Je to totiž jednodušší než je rozlišovat.
A téhle jedné kategorii pravděpodobně přiřadíme vlastnosti onoho radikálního, rabujícího křídla prostě jen proto, že o něm slyšíme častěji.
Donald Trump tak může dál tweetovat, že VŠECHNY tyhle demonstrace jsou bezpečnostním rizikem a měly by se násilně potlačit.
Škatulkování je naše přirozenost, ale stejně přirozeně se tomu lze ubránit. A bránit bychom se měli. Může se totiž jednoduše stát, že příště to bude vaše kategorie, třeba modrookých blonďáků, ze které někdo udělá v očích světa smečku krvelačných monster.
