Článek
Stalo se to v říjnu 2019. Tehdejší ministr dopravy Vladimír Kremlík (za ANO) předbíhal ve frontě na poslední rozloučení s Karlem Gottem, k čemuž využil svůj statut VIP se služební limuzínou.
Premiér Babiš reagoval, že je to nepřijatelné a „ministrovi to vysvětlím, že takhle se chovat nemůže“. Pan Kremlík se kál: „Moc jsem si přál vyjádřit Karlu Gottovi úctu. Jeho písničky jsem poslouchal od dětství a mám je hrozně rád. Uznávám ale, že předběhnout čekající lidi kvůli nabitému programu bylo nevhodné a omlouvám se za to.“
Předbíhání ve frontách na očkování, kterého jsme v lednu 2021 svědky, se tomu v lecčems podobá. Jakkoli jde o předbíhání pořadníkové, virtuální. Že by nějaká VIP fyzicky obešla frontu čekajících seniorů 80+, není známo a naštěstí se to asi nestalo.
Oba typy předbíhání ale mají společné „dobré úmysly“. Ti, kdo se nechali naočkovat dřív, než na ně měla přijít řada, a o kterých se ví, o nich mluví: Vakcína nesměla zůstat nevypotřebována, chtěl/a jsem chránit sebe a jiné, bylo to důležité pro mou práci, a tak dále. Snad pokaždé by se našel zlomek nějaké polehčující okolnosti.
Zároveň to stejně jako u Kremlíka působí - pokud dostala injekci VIP - jako ryzí papalášství. Přístup k vysoce nedostatkové vakcíně se má řídit pravidly, která platí pro všechny stejně, alespoň tak jsme si to vykládali.
Podle tohoto vzorce se čtou zprávy o přednostním očkování ve Státním zdravotním ústavu, přednostním očkování náměstkyně ministra zdravotnictví a jejího manžela, přednostním očkování v českokrumlovské nemocnici jako přinejmenším morálně nepřípustné. Běžnou odpovědí se stala rezignace nebo odvolání.
U ředitele VZP Zdeňka Kabátka, zatím posledního ze známých hříšníků, který „normálně přišel do očkovacího centra a nechal se naočkovat“, se ještě uvidí.
Společná polehčující okolnost nicméně zní: za stavu, kdy se státní očkovací strategie kutila na poslední chvíli o Vánocích, kdy nebylo naprosto jasné, jak bude systém fungovat a kdy do země dorážely první mrazáky s prvními platy očkovacích látek a kdy situace byla nadmíru nepřehledná, může být vina předbíhajících o něco menší, než se na první pohled zdá.
Postoj „berme, dokud je čas“, byl shora nastoleným chaosem ne omluvitelný, ale o něco vysvětlitelnější.
To vina Vladimíra Kremlíka se zdála křišťálově jasná. A ve funkci se tehdy udržel.
