Článek
Že máme premiéra, který sebevědomě zmizíkuje soupeře, je i zásluhou novinářů a médií.
Máme teď v Česku dva premiéry, pokud jste si nevšimli.
Tím prvním je málo sebevědomý neumětel, který manažersky selhal v krizi a jehož exekutivní schopnosti jsou kolosálně nízké. Úspěchy si přivlastňuje, neúspěchy tají nebo přehazuje na spolupracovníky. Je schopen jediné sebereflexe, a tou je ukřivděné kňučení.
Ten druhý premiér je politický génius, který svým soupeřům rozdává karty a diriguje hru. Několik měsíců před volbami opanoval hřiště, místo skutečných politických témat nahazuje marketingové vějičky a sbírá body. Je suverénní a sebevědomý. Nedělá chyby.
Obě tyto teze potvrzují čísla. Prvního premiéra usvědčuje z neschopnosti to, že Česko je mezi pěti nejhoršími zeměmi světa ve dvou tvrdých datech: počtu nakažených a počtu mrtvých na covid na milion obyvatel. Úspěch premiéra dokazují čísla předvolebních průzkumů. A pokud se ta současná potvrdí, tak jej doloží výsledek voleb.
Má to jediný háček: Tyto dvě diametrálně odlišné osobnosti jsou jeden člověk. Seznamte se, náš premiér a majitel politického hnutí ANO, pan Andrej Babiš.
Jaké pro to najít vysvětlení? Existují dvě. Buď jsou politika a řízení státu zcela odlišné disciplíny, které vyžadují jiné kvality, a tudíž v nich jeden člověk může zaznamenat tak odlišné výsledky.
Anebo jedna z výše popsaných charakteristik není pravdivá. Myslím si, že je to ten druhý případ. Protože jakkoli se politika a exekutiva dost liší, k úspěchu v obojím potřebujete mít minimálně dvě schopnosti společné: vybrat si dobré lidi a umět je řídit. A v tom Babiš exekutivec zcela selhal.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.
Mám jednu teorii a samozřejmě nevím, jestli je správná. Napsal jsem, že úspěchy i neúspěchy dokládají tvrdá data. Ano, to je pravda, ale jde o data jiného typu. Ta o nakažených a mrtvých jsou exaktní v tom smyslu, že o nich média – tradiční i sociální – pouze referují.
Nemohou je ovlivnit. Na rozdíl od dat o politických sympatiích, která naopak média spoluvytvářejí. A to dost zásadně.
Jinými slovy: To, že máme premiéra, který sebevědomě zmizíkuje soupeře, je zároveň zásluha nás, novinářů a médií. A jestliže jde o toho samého člověka, který je spoluzodpovědný za to, že u nás lidé umírali víc než ve srovnatelných zemích, pak je to ostuda a špatná práce.
Připomíná to trochu americká liberální média, která po roce 2015 pomohla „stvořit“ Donalda Trumpa, aby ho pak čtyři roky torpédovala a nenáviděla a aby se dojímala tím, jak Trump ničí Ameriku. A zároveň na tom získala sama lepší čísla sledovanosti a čtenosti, jinými slovy vydělala peníze.
Je to ďábelský stroj na výrobu nebezpečně neschopných politiků? Je to perpetuum mobile, které pomůže umírajícímu mediálnímu byznysu přežít?
Ne tak docela. Žádný strom neroste do nebe, jak se říká, a každá bublina splaskne. Splaskl i Donald Trump a ona nadějeplná čísla sledovanosti a čtenosti jsou dnes u protitrumpovských médií nižší než před Trumpem.
Podobně to dopadne i s Babišem a protibabišovskými médii, dřív nebo později. Způsobené škody však zůstanou. A některé, zejména ty na lidských životech, se nenapraví nikdy.
