Glosa Jaromíra Bosáka: Vzhůru do Kataru! Los českým fotbalistům přál

Jako vždycky po losu velké sportovní akce, zejména fotbalu, rozproudila se i tentokráte při předehře MS 2022 živá debata na téma – byl to dobrý, špatný, nebo jaký to vlastně byl los? Upřímně, já bych si nezoufal.

O tom, že si prakticky nikdo na starém kontinentu nepřál do skupiny Belgii, se nedá pochybovat. Reprezentace tohoto království patří k tomu nejlepšímu, co evropský fotbal nabízí.

Mít namísto Belgie z prvního koše určené Dánsko, byla by budoucnost velmi růžová už na první, ale i na druhý pohled. Nestalo se. Přijde tedy srovnání se zemí, kde trpělivá práce dvou posledních desetiletí přinesla chutné fotbalové ovoce. Do špičkových evropských mužstev se rozběhla celá řada skvělých fotbalistů vychovávaných v belgických klubech od útlého mládí k rychlosti, dokonalé práci s míčem, nebojácnosti v akcích jeden na jednoho – a tak by se dalo pokračovat.

Třetí místo z posledního světového šampionátu budiž důkazem, že to v zemi Vlámů a Valonů nedělají zas tak špatně. Stejně tak jako výsledek kvalifikace pro mistrovství Evropy. Jednoduchá matematika. Deset utkání (mj. s Ruskem či Skotskem), třicet bodů, skóre 40:3. Dost výmluvné.

Jenže český výběr poměrně nedávno dokázal porazit dalšího semifinalistu ruského šampionátu, konkrétně Anglii. Tak proč hned stahovat kalhoty? Tím neříkám, že český výběr může Belgičany porážet na požádání, to určitě ne. Součet individuálních dovedností a kvality je na straně svěřenců trenéra Roberta Martíneze. Ale jednou za čas by to přece klidně mohlo vyjít.

Podle mého nemá moc smysl se vracet k minulým vzájemným duelům, například k prohrané baráži o MS 2002. To už nikomu nic neřekne a výpovědní hodnota je nulová.

Ano, když už, tak nemusí být špatné lehce zavzpomínat na poslední vzájemný zápas, který se hrál před třemi lety. Ale ne kvůli stylu hry a taktickým variantám. Spíše proto, že se na hřišti ukázal leckdo ze současných reprezentačních kádrů. I když více známých tváří potkáte v české družině.

Pokud se pamatuji, tehdy to nebyl žádný divukrásný fotbal, klasický přátelák, kdy divákovi moc nevadí, když utkání skončí. Kvalifikační mače budou mít jiný říz. Pravda je, že co belgický reprezentant, to důležitá součást klubu nejvyšší kategorie. Na druhou stranu – Souček, Coufal, Schick, Jankto, Barák, Kadeřábek, Darida, Vaclík, Král či Pavlenka hrají soutěže z nejkvalitnějších, reprezentanti v dresu Slavie budou pokračovat v evropském dobrodružství i na jaře, tudíž bych neměl strach z nedostatku konfrontace s nejlepšími.

Z toho, že ze druhého koše přilétl do skupiny Wales, musel mít Jaroslav Šilhavý radost velikou. Jak Belgie, tak Wales patří k vítězům svých skupin Ligy národů. Stejně jako Česko. Což je velmi důležité.

Dvě místa v eventuálním barážovém play-off (viz infobox) totiž budou patřit nejen druhým mužstvům v tabulce skupin, nýbrž i dvěma nejlépe postaveným vítězům skupin Ligy národů, kteří se nevejdou na první či druhou příčku po skončení kvalifikace.

Před losováním bylo jasné, že je potřeba, aby ze šestice mužstev, která jsou v hodnocení Ligy národů před Českou republikou, tedy Španělsko, Francie, Itálie, Belgie, Wales a Rakousko, skončilo pět do druhého místa. Což se po pondělním podvečeru zdá být docela dobře splnitelné. Tím spíše, že Belgie i Wales budou soupeři českého týmu.

Ale proč nenechat Wales za sebou už ve skupině? Pravda, před posledními výsledky reprezentantů Cymru, jak říkají místní své zemi, je třeba mít respekt.

Relativně hodně mladý tým Ryana Giggse se kvalifikoval na mistrovství Evropy, když ve skupině skončil za Chorvatskem a před Slovenskem a Maďarskem. V Lize národů skupinu vyhrál a nechal za sebou Finsko, Irsko a Bulharsko. Bilanci zaznamenal výbornou. Pět výher a jedna remíza při skóre 6:1. Tudíž je jasné, že obranu mají Velšané výtečnou, ale dát gól jim dělá dost velké problémy.

Tak jako v uplynulých letech se vše bude točit kolem Garetha Balea, sekundovat mu budou spoluhráč z Tottenhamu Ben Davies či Joe Rodon, také Daniel James z Manchesteru United, Neco Williams, jenž hraje za Liverpool, či Aaron Ramsey z Juventusu. Nedá se, pravda, říci, že by v současnosti tito mladí muži, včetně Garetha Balea, hráli ve svých klubech hlavní role. Což se ale může v řádu týdnů klidně měnit. V této rovnici mi zatím ovšem vychází, že daleko větší počet odehraných minut v ligových soutěžích bude mít tak jako tak kostra českého týmu.

Pokud jde o Bělorusko a Estonsko, neočekávám nic jiného než čtyři vítězství. Tito dva soupeři ze čtvrtého a pátého koše jsou veskrze přijatelní. Jen si vezměte, jaké jiné možnosti se tam nabízely: Černá Hora, Severní Makedonie, daleká Arménie, Ázerbájdžán nebo Kazachstán.

Klidně to mohla být i Bosna a Hercegovina, která také původně do skupiny E mířila. Ale manuál losu hovoří o tom, že proti sobě nemohou nastupovat země z důvodů politických ( např. Srbsko–Kosovo), geografických či meteorologických. Jestli se pak dá stále ještě mluvit o losu, toť otázka. Ale realita dnešního světa je zkrátka taková. A tak se s Bosnou budou potýkat Francouzi a Ukrajinci.

À propos realita… Je otázka, jak to bude s domácími utkáními Běloruska. Včera oznámil Mezinárodní olympijský výbor kromě jiného, že nedoporučuje pořádat na území Běloruska žádné mezinárodní sportovní akce. V první řadě jde o mistrovství světa v hokeji, ale další turnaje a podniky mohou následovat.

Je otázka, jestli UEFA půjde touto doporučenou cestou, což by znamenalo buď utkání na neutrální půdě, nebo obě dvě na hřišti soupeře, eventuálně nechá odehrát kvalifikaci v běžném režimu. Ale co se stane, pokud se situace vyostří a postupující mezinárodní izolace vrcholných běloruských politiků bude mít za následek nechuť tamních orgánů vpouštět do Běloruska cizince? Především ze zemí vystupujících proti Lukašenkovu aparátu? Nemusí to tak být, ale může…

Velkým kladem skupiny E je fakt, že jde o velmi snadno dosažitelné soupeře. Všichni jsou za rohem, žádné šestihodinové lety a časové posuny. Což je důležité i pro práci trenérského štábu při pozorování zápasů konkurentů.

Při představě, jak Islanďané letí do Arménie nebo Francouzi do Kazachstánu (a pochopitelně naopak), se musí vedoucí reprezentačního áčka Libor Sionko ještě teď usmívat. Český tým nečekají ani skoky o desítky stupňů Celsia v teplotě vzduchu. O finanční náročnosti ani nehovořím. Dopadlo to vážně více než dobře.

Kdybych měl upozornit na týmy, s nimiž se moc nepočítá a přitom by mohly překvapit, ukážu na Norsko. Velký pozor na chlapíky ze severu, zase se tu narodila hodně zajímavá generace. A nejde jen o Haalanda, Ødegaarda nebo Haugeho. Aby se v Nizozemsku a Turecku nedivili.

Leckdo si teď zaťuká na čelo, ale vůbec bych nepodceňoval Lucembursko, které jde hodně nahoru, a to i na klubové bázi. Neříkám, že bude hrát o postup, ale už to není žádný otloukánek jako za časů Antonína Panenky. I Maďaři dokážou s velkou pravděpodobností namíchat setsakramentsky ostrý guláš, který nemusí všem chutnat. Finové se už kvalifikovali na kontinentální šampionát, budou zlobit.

Jestli je mi někoho líto, tak kolegů novinářů a grafiků, když se budou muset vypořádat se skupinou H. Moc bych se divil, kdyby nedošlo k záměnám vlaječek u názvů zemí. Zkuste si pod sebe seřadit vlajky Chorvatska, Slovenska, Ruska a Slovinska. To by v tom byl čert, aby se něco nestalo…