Článek
Náš superman měl prostě jen štěstí. Jiní ne.
Při pohledu na covidové statistiky posledních dnů platí, že včerejší rekord je dnešní norma. Hleďme na mezitýdenní nárůsty: počet odhalených nakažených: o 127 procent. Počet lidí v nemocnicích: o dvě třetiny. Počet lidí ve vážném stavu: o tři čtvrtiny. Počet úmrtí: o čtvrtinu. Opět jsme premianti Evropy. (Ovšem v nejvyšším kumulativním počtu případů za posledních 14 dní na 100 tisíc obyvatel.) Ministr zdravotnictví zavádí tvrdší restrikce, omezuje aktivity, brzdí ekonomiku.
A do tohoto marasmu Václav Klaus mladší napsal v úterý na svůj Facebook tento status: Jinak trocha útěchy pro ty, kteří mají strach z koviďáka: Za uplynulé tři týdny (byla předvolební kampaň) jsem si podal ruku asi s dvěma tisíci lidí, objímali mě bezdomovci v Liberci i České Lípě; v Jihlavě na mě prskal na koncertě asi z 10 cm příznivec – a nic. Konec citace.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat i v Apple Podcasts, Spotify a dalších podcastových aplikacích.
Archiv všech glos najdete tady, podcasty a další audio Seznam Zpráv tady.
Co tím chtěl autor říct? Jako že je takový borec, že i vir se mu vyhýbá? Nebo že doteky a objímání tisíců lidí je v současné době rozestupů v pořádku? Že se není čeho bát, protože on přece „nic“? Možná. To podstatné ze sdělení je ale ještě jinde: v Klausově jájínkovství. Já nic. Mně se nic nestalo.
Zajímalo by mě, jestli si předseda hnutí položil otázku, co kdyby nebyl takový borec? Co kdyby se náhodou někde nakazil a pak, byť třeba nevědomky, vir roznášel dál, mezi své příznivce? Taky by to pak zlehčoval na Facebooku? Ono totiž u této pandemie nejde jen o nás samotné, o naše zdraví, ale i o ty ostatní, které můžeme ohrozit. A na to bychom měli myslet především. Včetně pana Klause mladšího.
