Článek
Neopírá se o žádnou velkou ideologii. Názor na jednotlivá témata si vytváří věcně, na základě dat, informací a analýz.
Dejte si kvíz. Kdo z politiků takto odpověděl na otázku, kdy by Česko mělo přestat s těžbou uhlí? „Jde o to, kdy vymyslíme, jak v zimě zásobovat domácnosti energií. Ty čtyři měsíce jsou kritické a teď nemáme jinou alternativu, jak to nahradit“.
Nebo uhádněte, kdo má tento názor na klimatický balíček EU: „Odmítáme jít cestou tvrdých příkazů. Například u automobilů rozhodně nejsme pro zákaz spalovacích motorů, Češi musí mít nadále možnost volby.“
Tipujete ODS, která green deal považuje za „cestu do pekel“? Nebo Okamurovu SPD hlásající, že „nepoklekneme před EU“? Anebo snad premiéra Andreje Babiše, jenž sice v Bruselu klimatický balíček odkýval, ale doma volá, že zelená ideologie a elektromobilita nesmí zničit tradiční český průmysl?
Správná odpověď poněkud šokuje: Autorem obou názorů je Ivan Bartoš. Šéf Pirátů takto odpověděl na otázky Seznam Zpráv. Říkáte si – sakra, co se to děje? Vždyť přece Piráti jsou dnes svými soupeři s oblibou označovaní za šílené levicově zelené extrémisty, kteří řeší témata jako digitalizace, transparentnost, multikulturalismus, gender, klima, LGBT, lidská práva, nebo sociální rovnost.
Přesněji řečeno – nechali si takovou nálepku vnutit. Andrej Babiš má dokonce strašení Piráty jako hlavní téma kampaně, takže už brzy se na billboardech ANO nejspíš dočkáme hesla „Jezte bůček, než to zakážou“.
Co se to s Ivanem Bartošem děje? Kde je ten divoký revolucionář, který ještě nedávno stál na barikádách a s heslem „Pusťte nás na ně!“ vtrhnul do politiky, aby vymetl tradiční zkompromitované strany? Možná je cesta Pirátů z barikád až k moci příliš rychlá: legendárnímu šéfovi německých Zelených Joschkovi Fischerovi trvalo dlouhých 30 let, než se z demonstrací v ulicích dostal až do křesla ministra zahraničí ve spolkové vládě.
Nabízí se vysvětlení, že se Bartoš před volbami úmyslně přetvařuje a potlačuje „krajní“ názory. Přece jen už neusiluje jen o deset procent protestních hlasů, ale potřebuje oslovit i středové voliče. A ty by mohl radikálními vizemi nového světa jen vystrašit. Například nemůžete lidem v kampani říkat, že s tím smradlavým dieselem už nesmí jezdit do města a že v práci ve skladu je už brzy nahradí roboti.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.
Správné vysvětlení je ale jiné. Čtyřicetiletý Bartoš se v kampani nepřetvařuje ani nic z pirátského programu netají. Ve skutečnosti žádným progresivistou není a nikdy nebyl. Na mnoha případech se ukázalo, že předseda Pirátů je především pragmatikem.
Neopírá se o žádnou velkou ideologii. Názor na jednotlivá témata si spíše vytváří byrokratickým způsobem. Tedy věcně, na základě dat, informací a analýz. Nejvíc je to vidět na v úvodu zmíněných ekologických tématech.
Tradiční velký byznys se nástupu Pirátů k moci samozřejmě také dost obává. Proto jeho lídři velmi stojí o schůzky s Ivanem Bartošem, kde lobbují, vysvětlují a hlavně se ujišťují, že budou moci dál podnikat tak, jak jsou zvyklí. Takhle se s Bartošem sešel například ředitel ČEZ Daniel Beneš nebo uhlobaron Pavel Tykač.
Co by u Zelených bylo považováno jako velezrada, bere Ivan Bartoš jako výhodu: Nejsem ideologicky zaťatý, naopak mám otevřenou hlavu, vyslechnu si každého.
Jiná věc je, že Česká pirátská strana není jen pragmatický a charismatický Ivan Bartoš. Jak opakovaně vidíme na pirátském fóru, což je otevřená debata členů na internetu, občas tam nějaký radikál vystřelí z děla. Jeden chce vystupovat z NATO, druhý obsazovat volné byty a další zavádět třetí pohlaví.
A nemusí to být zrovna řadový neznámý člen. K vylekání středových voličů úplně stačí, když občas promluví poslanec Ondřej Profant nebo europoslanec Mikuláš Peksa. Otázkou je, jak dlouho dokáže Ivan Bartoš svou autoritou předsedy tlumit radikální hlasy uvnitř Pirátské strany.
