Článek
Možná největší nebo nejsvětější, a určitě nejdůležitější číslo pro ekonomy a ekonomky je hrubý domácí produkt. Je to vlastně to, co se v daném národě za rok vyrobí.
No a já mám pocit, že teď díky lockdownu, nebo díky té uzávěrce, kterou máme na krku, se z toho stal skutečný hrubý domácí produkt, protože ho prostě vyrábíme doma. 30 procent zaměstnanců v České republice může pracovat z domova a nyní i z domova pracují. Což je neskutečné. Kdysi takováto zaměstnání, kdy lidé mohli pracovat doma, patřila básníkům, umělcům, možná chůvám, ale ty zas pracovaly u někoho jiného doma.
Skutečně, pracovat doma byl sen všech zaměstnanců. Vezměte si to, kdyby se třeba takový Jan Ámos Komenský dneska probudil a viděl, jakým způsobem pracujeme, měl by pocit, že odpočíváme. Naopak kdyby viděl, jakým způsobem odpočíváme, že to je údržba záhonků, běh, cvičení, nebo různé jiné sporty, tak by měl pocit, že pracujeme.
Náš hrubý domácí produkt, nejenže se z něj stal domácí produkt, tak jako v restauraci si můžeme koupit domácí limonádu nebo domácí buchty, ale ještě je na tom zajímavé, že zjemnil. Už to není tak hrubý domácí produkt, ale je to spíš jemný domácí produkt, protože drtivá většina české ekonomiky už dávno není nic hrubého, něco, na co se dá zaťukat, ale jsou to služby.
A náš jemný domácí produkt se pro nás, pro Čechy, celkem hodí, protože naše hymna se vlastně ptá, naše hymna je otazník, naše hymna je otázka – kde domov můj? Kde domov můj, ptá se opakovaně. No tak teď to víme, náš domov je – doma.
Celou glosu si můžete pustit v úvodním videu.
Je součástí pořadu Záhady Josefa Klímy, který v premiéře vysílá Televize Seznam každý čtvrtek od 21:00. Archiv pořadu najdete zde.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
