Článek
Ta zpráva připomněla pozapomenutou skutečnost: největší sociální síť tu není kvůli tomu, aby nám dělala pomyšlení. Ale zaprvé proto, aby vydělávala.
Facebook na nás možná vyzkouší zhruba to, co na Instagramu. Lajky uvidí jen samotní autoři příspěvků, ostatní uživatelé už ne. To by byla rána: kde je naše pýcha, uznání, pocit zadostiučinění? Lajky poprší dál – ale k čemu to bude platné, když o tom budeme vědět jen my sami? Svět ovoce našeho úsilí nespatří, naše sebevědomí a naše cena klesá.
Mechanismus odměn, který podle neurologů pohání aktivity uživatelů sociálních sítí „hormonem štěstí“ dopaminem, se zadrhne.
O něco přicházíme. To by byl náš pohled. A pak je tu pohled Facebooku, kterému všechno tohle hemžení patří. A který významně pečuje i o naše hormony štěstí (anebo i neštěstí) – a to tak, aby mechanismus odměn fungoval podle parametrů jeho obchodního plánu.
Skrývání lajků by mělo ukázat, jestli se tím v důsledku posílí uživatelská aktivita. Jestli budeme víc sdílet, komentovat, prostě klikat na ta správná místa, a „hustší provoz“ přinese i víc prostoru pro reklamu. Zatím se mluví o testu. Jestli bude úspěšný, o tom rozhodne byznys, ne úpěnlivý pohled našich krásných očí na displeje.
