Glosa: Ekonomika kolabuje. Hurá! Můžeme přehlížet to důležité

Smrt je slovo, které neradi vyslovujeme. Nejraději o ní nemluvíme vůbec, a tak s vděčností utíkáme k debatám třeba o ekonomice, protože to bolí méně.

Covid „položil“ 130 tisíc živností. Zbankrotovalo také sedm tisíc podnikatelů a 600 firem.

Česko má peníze jen na pár měsíců. Schillerová se už chystá na to, že dojdou. Aneb paní ministryně financí se už připravuje, že si řekne o přifouknutí obřího půlbilionového schodku. Který budou splácet vlády, a hlavně generace daňových poplatníků, dlouho po ní.

Provozní zisk Škody Auto, toho bájného motoru české ekonomiky, loni kvůli pandemii klesl o 54 procent. Chcete další důkaz, že se tu děje pohroma?

Zpráv popisujících dopady koronavirové pandemie se valí obrovské množství. Skoro by se chtělo říct: Stačí si vybrat. A v nich mírně zaniká, že hlavně umírají lidé. V bolestech a často bez svých blízkých. Každý den počítáme, kolik přibylo nakažených a také mrtvých. Ale jsou to jen čísla. Rostoucí a my si na to zvykáme. A moc o tom raději nemluvíme.

Jak mi řekl filozofující ekonom Tomáš Sedláček v rozhovoru, který brzy na Seznam Zprávách vydáme: „Ekonomické debaty jsou jakýsi útěk od bolestnější reality. Upínáme se k tomu, že se nám v pandemii zas tolik nezhoršila životní situace. A to popsat umíme. O smrti, její intimitě mluvit neumíme. Protilátkou na bolesti života ale není ekonomicky užitek.“

A abychom to dokázali, rychle jsme od toho tématu v rozhovoru utekli. Oba jsme minulý rok ztratili blízké. A oběma nám v tématu smrti nebylo příjemně. Stejné to bylo, když mi dědeček na následky covidu umřel. Bylo mi zatěžko jen říct, že potřebuju chvíli nekomunikovat s kolegy v práci. Což neznamenalo nepracovat. Naopak. Prací, která covidem díky bohu není nijak ohrožená, jsem vytěsnil jakékoliv myšlenky. A mohl bádat nad tím, jak moc bude Česko v oživování ekonomiky pozadu za státy, které zvládají pandemii lépe.

To je také hlavní téma debaty, které čelí vláda Andreje Babiše. A ve výsledku jí musí vyhovovat, protože může vést nekonečné promluvy na téma, jak pomáhá. Všichni vědí, že moc ne, ale tak se chvíli budeme mít hůř. To skousneme. Ti, které svou nedůsledností a chaotickým rozhodováním nechala zbytečně umřít, už ovšem neskousnou nic. Jenže mluvit právě o tom příliš bolí. Takže, jak se vyvíjí HDP?