Článek
Před čtyřmi lety se vydal bodrý Hanák Jaroslav Faltýnek řečený Efko z rodné hroudy do světa. Opustil zdejší úrodné lány a vyrazil na zkušenou na drsnou Vysočinu, krajinu věčně zasněžené D1, v níž přežijí nanejvýš brambory, jetel a řepka.
Velká výzva i pro vystudovaného agronoma, který svoji zemědělskou odbornost dokáže celoživotně zúročovat. A to ať už je zrovna agronomem v Lešanech, zakládá Zemědělskou stranu, okopává veřejné blaho v sociální demokracii, či řídí divizi Agrofertu – a je víceméně jedno, jestli právě zemědělskou či politickou, protože jak praví zlí jazykové, na množství spotřebované mrvy jsou na tom obě už delší dobu víceméně nastejno.
Nechme stranou, že pro jeho domovinu bylo Faltýnkovo angažmá mezi vrchovinami a pahorkatinami tak trochu zradou. Lid v olomoucko-prostějovském panství možná jakž takž skousl jeho hostování v Brně. Přece jen se tam Faltýnek alespoň aktivně zapojil do obecně prospěšných aktivit, když pomohl veřejnosti nahlédnout do tajů místních stok, přičemž coby brigádníka dokonce angažoval i vlastního syna. Ale Vysočina? Sorry jako.
Důležité ovšem je, že Hanák Faltýnek pod horou Javořicí uspěl, čtyři roky tvrdě dřel, o čemž si, jak má ve zvyku, jistě vedl pečlivé zápisky, a až jednou jeho Deníky z Vysočiny vyjdou knižně, přesvědčíme se o tom všichni.
Jenže ouha. Zhýčkané Vysočině se přesto všechno nezdál dost dobrý, a tak ho nedávno jeho vlastní kolegové prachsprostě odvrhli. Asi bláhově věří, že jim bez něj bude líp (sic!).
Nerudovskou otázku Kam s ním? ani není nutno pokládat. Návrat na Hanou, o kterém se už v kuloárech živě vypráví, je jediná a logická volba. Jaroslav je Haná a Haná je Faltýnek. Farmářský region se neobejde bez odborníka, který o sobě s oblibou prohlašuje, že vlastně ničemu kromě zemědělství nerozumí (tím víc je pestrost angažmá, k nimž postupně zvedl porůznu volně se povalující mandáty, obdivuhodná).
Navíc z kypré středomoravské černozemě dokázal v minulosti uplácat mnoho nepřehlédnutelných politických talentů – namátkou třeba ministra dopravy, jehož největší kvalitou bylo, že ve funkci vydržel skoro deset měsíců (dnes se tomu těžko věří, ale opravdu existovaly doby, kdy nebylo obvyklé protáčet ministry jako bubínek revolveru) nebo neohroženého bojovníka proti homosexuálům s lékařským diplomem.
A se dvěma ze svých vůbec nejvěrnějších pobočníků – Ladislavem Oklešťkem a Milanem Ferancem – kteří pro něj v minulosti ochotně snesli modré (i oranžové) z nebe, díky čemuž si pak v kraji i na dálku mohl dělat, co se mu zlíbilo – by dokonce mohl tvořit triumvirát na čele podzimní kandidátky. Šanci, která se naskytne maximálně dvakrát za osm let, by si Haná neměla nechat ujít.
Není důvod nevěřit, že region otevře dobrotivou náruč a ztraceného syna přijme zpět. Kraj, který Jaroslava Faltýnka i jeho nejvěrnější pro vysokou politiku stvořil, si možná ani nic jiného nezaslouží.
