Článek
V krizových chvílích, kdy zemi sužoval koronavirus, se šéf hnutí ANO neprojevoval zrovna jako obětavý a prozíravý lídr.
Více než třicetiletá zkušenost s demokracií člověka vybaví jistou dávkou otupělosti vůči slibům a projevům odhodlanosti, které zaplaví veřejný prostor před každými volbami. Na druhou stranu se těmto komunikačním masážím – zvlášť po rozmachu sociálních sítí – nedá úplně uniknout.
Volební kampaň proto nějak vnímá a hodnotí asi každý.
Kvůli tomu, čím nás kandidující strany v posledních týdnech zásobují, se pak leckdo může jen těžko ubránit pocitu, že míra pokrytectví tentokrát vystřelila opravdu příliš vysoko.
Jeden ze sloganů, kterým se nyní nelze vyhnout, zní: „Až do roztrhání těla!“ I na parametry volební kampaně, kdy se zrovna nešetří expresivnějšími výrazy, je to celkem síla. Takové „Nejsme jako politici, makáme“ nebo „Ukázaná platí“ proti tomu vyzní až skoro mdle.
Heslo vyjadřující sebeobětování má bezpochyby podpořit dojem, že jeho nositel Andrej Babiš bude hájit zájmy a přání voličů ze všech sil (a samozřejmě mnohem víc než jeho soupeři). Díky tomu, že jde o politika, který sedí zhruba sedm let ve vládě a poslední čtyři roky je jejím předsedou, se dá celkem snadno ověřit, jestli jej můžeme v tomto případě vzít za slovo.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.
Je pravda, že Babiš má na svůj věk výdrž, kterou by mu mohli leckteří mladší soupeři závidět. A svou energičnost dokáže také celkem dobře prodávat. Žádná marketingová deka by ale neměla překrýt reálnou zkušenost, kterou máme s jeho minulým jednáním. Nejlépe v nějaké skutečně obtížné, krizové situaci.
Máme svým způsobem štěstí, protože boj s nákazou koronaviru takové momenty pravdy určitě nabídl. Ve chvílích, kdy se zvedaly vlny epidemie, měl šéf hnutí ANO obrovskou zodpovědnost při ochraně zdraví milionů lidí.
Tehdejší chování premiéra však zrovna nepřipomínalo boj „do roztrhání těla“. Tentýž člověk, který se bude na billboardech ukazovat se zaťatými pěstmi, aby ukázal, že chce do úmoru bojovat za občany, za sebe loni na jaře posílal na tiskové konference ministry. Spíš než schopnost koordinace a výběru správného řešení předváděl svůj typický mikromanagement. Když nákaza začátkem loňského léta opadla, začal ji povážlivě zlehčovat, aby to pak korunoval chvástavým výrokem „best in covid“.
Pár týdnů nato, když už bylo jasné, že je zle, bylo všechno jinak. V projevu k národu vystoupil muž s vytřeštěnýma očima, který si svírá dlaně. Později, když nastal další lockdown (už nikdy neměl být, vzpomínáte?), si diváci vyslechli nesouvislé řečnění a shazování odpovědnosti na někoho, kdo jednou přišel s matematickým modelem, ale tentokrát už nepřišel. Než zemi vytáhlo z bryndy masové očkování, prošly Českem další dvě vlny infekce, které ze sebou nechaly desítky tisíc mrtvých.
Je proto pochopitelné, že se Babišova současná kampaň za velmi smutnou zkušeností s epidemií raději vůbec neohlíží. Naopak může těžit z toho, že lidé chtějí na vše špatné a omezující, co s sebou koronavirus přinesl, spíš zapomenout. To ale neznamená, že mají zapomenout i na to, jak se politik, který nyní znovu vystupuje jako všemohoucí spasitel, osvědčil v těžkých dobách.
