Článek
Když na podzim roku 1953 posílal soudce Vojtěch Rudý do kriminálu čtyřiadvacetiletou Milušku Havlůjovou, poznamenal, že přitěžující okolností je její buržoazní původ a rodiče. „Rodiče a původ si nikdo nevybírá,“ odpověděla mu paní Havlůjová. Za tenhle drzý výrok dostala dva roky navíc.
Totalitní režimy se vždy s velkou oblibou hrabaly v rodokmenech. Ten bolševický kvůli tomu, jestli jste byli až do šestého kolena dělnického původu, ten nacistický zase zajímalo, zda vaše prababička nebyla náhodou Židovka. Důsledky většinou byly stejné. A vždycky k nim patřil veřejný lynč.
Árijský boj a Rudé právo byly v poslední době tak trochu nahrazeny sociálními sítěmi.
Třeba komunistický poslanec Zdeněk Ondráček, dodnes hrdý, že v lednu 1989 mlátil pendrekem demonstranty včetně žen, napsal starostovi Řeporyjí Pavlu Novotnému, že jeho otec spolupracoval se Státní bezpečností. Zdeněk Ondráček dobře ví, že lže. Dost dlouho pracoval u „bezpečnostních složek“, a tak se ve svazcích StB musí vyznat.
Novátorský jeho přístup není ani v nejmenším. Stejně jako přístup anonymů, kteří rozšířili zvěst o tom, že starosta Prahy 6 Ondřej Kolář je potomek gestapáků. Jeho děda to v šesti letech fakt nemohl stihnout.
Rodiče a prarodiče se zase stávají obuškem, jímž lze někoho přetáhnout. Hlouposti o často zcela vymyšlených předcích sdílejí troubové, kteří radostně naskakují na každou pitomost a zapíjejí ji savem, aby byli chránění proti 5G sítím, s jejichž pomocí budou zanedlouho statečně bojovat proti 5G sítím.
Když jsem v roce 1987 odmaturoval, vysvědčení mi předával tehdejší předseda Městského národního výboru v Lounech Vladimír Drápal. Asi o rok později mi jeho syn přezdívaný Lábus a jeden z nejdůležitějších lidí kolem severočeského undergroundu předával kazetu s The Plastic People a Vladimírem Veitem. Ještě že to nevěděl můj otec, protože byl v KSČ, navíc major VB. Ale já už vlastně radši nebydlel doma. Takže syn komunisty předával něco zakázaného synovi komunisty. Hle, spiknutí! A plánované dva roky předem.
Logika „jaký otec, takový syn“ a „jaká matka, taková dcera“ je prostě neúprosná. Podle ní by TGM švihal bičem nad koňským spřežením, Edvard Beneš by v Kožlanech spravoval boty, Klement Gottwald by byl nezvěstný, Gustáv Husák hákoval v kamenolomu, Egon Bondy by si brousil zuby na frčky podplukovníka, Václav Havel provozoval Lucernu a Miloš Zeman dělal poštmistra.
A to by se mi zrovna i celkem líbilo.
