Glosa: Dá se ještě ČSSD zachránit před zánikem?

Sociální demokracie, nejstarší česká politická strana s dějinami sahajícími až do dob Rakouska-Uherska, se ráda chlubí svými historickými zásluhami: prosazením osmihodinové pracovní doby nebo volebního práva pro ženy.

Dnes se schází na svém prvním online sjezdu, kde by si měla odpovědět na nepříjemné otázky: Jak zabránit zániku? Kam zmizeli naši voliči?

A existuje šance, že se ještě někdy vrátí? Minimální, musí zaznít upřímná odpověď. Nikdo z trojice zájemců o post lídra zázračný plán nenabízí. Možná takový ani neexistuje. Obhájce Jan Hamáček je pokračováním stagnace. A jeho vyzyvatelé Tomáš Petříček s Kateřinou Valachovou sice mluví o alternativě, ale také zrovna nesrší energií a nápady, které by přitáhly voliče.

ČSSD by se dnes podle průzkumů se čtyřmi procenty nedostala do Poslanecké sněmovny. Dokonce i komunisté, kteří se čím dál víc vůči Babišovi alespoň rétoricky vyhraňují, mají skoro dvojnásobek.

Sociální demokraté byli dlouho zvyklí ve volbách sbírat první nebo druhá místa, teď se její členové těžce smiřují s pozicí malé strany. Všichni typičtí voliči široce rozkročené strany postupně odešli.

Dlouho opomíjení důchodci k Babišovu ANO. K Pirátům mladí městští liberálové snící o spravedlivém světě. A k Okamurově SPD pak věčně naštvaní lidé.

Sociální demokracie jako by si dodnes vůbec nevšimla změny, kterou česká politika prochází od roku 2010. Tradiční politické strany upadají a rostou nová hnutí, většinou postavená na charismatických lídrech.

A tenhle trend s každými volbami jen zesiluje. Od těch posledních v roce 2017 už jsou dokonce klasické strany ve dvousetčlenné sněmovně v menšině, mají dohromady jen 78 mandátů. Po letošních říjnových volbách to může být ještě méně.

A popravdě řečeno, když zkoumáme největší polistopadové výsledky ČSSD, tak vidíme, že tahle strana vlastně nikdy nedokázala nadchnout lidi nějakou vizí, pozitivním programem nebo plánem.

Socialisté vždy dokázali uspět díky tomu, že kritizovali nepopulární vládu.

Miloš Zeman šikovně využil „blbou náladu“ druhé poloviny 90. let, vystřízlivění z bolestivé transformace, kdy mluvil o spálené zemi a Klausově vládě tunelářů a zlodějů. Stejně tak o deset let později Jiří Paroubek, který přivedl ČSSD k triumfu v krajských volbách jen díky kritice třicetikorunového poplatku u lékaře.

Dnes ale sociální demokraté nemohou použít ani tenhle starý osvědčený recept. Před očistným pobytem v opozici, kde by si podobně jako pravice alespoň mohli projít postupným obrozením, dali v roce 2017 po volebním propadáku přednost křeslům v Babišově vládě.