Článek
Kdo by nechtěl vládnout velkému úřadu? Státní správa na rozdíl od školství či zdravotnictví krizi jako příležitost nevidí.
Dva hejtmani a hned několik starostů se mi svěřilo se zajímavou zkušeností z nynější koronavirové krize. „Jak jsme kvůli epidemii nechávali úředníky doma, zjistili jsme, že část z nich je zbytečná a úplně bychom se bez nich obešli. Tipnete si kolik?“
Držel jsem se při zemi – deset, dvacet procent? „Ne, celá třetina,“ zaskočila mě odpověď.
Na můj doplňující dotaz, kdy je tedy propustí, už tak promptní odpověď neměli… Přitom určení počtu pracovníků na úřadě je čistě na rozhodnutí volených politiků v radě kraje či obce. Jenže kdo by nakonec nechtěl vládnout velkému úřadu?
Uvědomil jsem si, že státní správa jako jediná během koronaviru zaspala. Ve školství se naplno rozjela distanční výuka, o níž by se jinak v „mírových“ časech dlouhé roky zaníceně a bezvýsledně debatovalo jako o pouhé možnosti.
Dokonce i ve zdravotnictví lékaři a pacienti pochopili, že banality v podobě receptu nebo neschopenky stačí pohodlně vyřídit přes telefon a nemusíte sedět kvůli papíru s razítkem a doktorským podpisem dlouhé hodiny v čekárně.
O soukromé sféře v čele s bankami, která digitalizuje už dávno, ani nemluvě. Proč tedy státní správa také nevyužije současnou krizi jako příležitost ke skokové modernizaci, jež by se jinak jen stěží prosazovala a dělala?
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat i v Apple Podcasts, Spotify a dalších podcastových aplikacích.
Archiv všech glos najdete tady, podcasty a další audio Seznam Zpráv tady.
Poptávka veřejnosti je přitom ohromná, jak zjistilo ministerstvo vnitra. Už na jaře při první vlně epidemie vzrostl o stovky procent počet zájemců o zřízení datové schránky.
Mimochodem, takhle šikovná věc, kam vám elektronicky chodí všechny dokumenty od veřejné správy, úspěšně funguje od roku 2009. Tehdy byly schránky společně se sítí Czech Pointů, kde lidé získávají veškeré údaje a výpisy z centrálních registrů, zavedeny za dnes proklínaného ministra vnitra Ivana Langera.
Po více než deseti letech musíme konstatovat, že to byl mílový a dodnes nepřekonaný skok v digitalizaci státní správy. Ne že by se současná vláda nesnažila. Dokonce má i zmocněnce pro digitalizaci a v roce 2018 rozjela Portál občana, kde lze podat daňové přiznání, zjistit počet bodů v kartě řidiče nebo si třeba vyžádat výpis z trestního rejstříku. Jenže všechno tam ne zcela funguje, a zájem lidí je tudíž na rozdíl od datových schránek minimální.
Symbolem české státní správy tak pro mě zůstávají honosné paláce, v nichž dnes sídlí například ministerstva dopravy nebo průmyslu. Vejdete dovnitř – a hned u vstupu vás ohromí sochy v nadživotní velikosti, bohatá výzdoba plná sgrafit, ornamentů a zdobných prvků. Vypadá to tu jako někde na zámku.
To už skoro ani nedýcháte, abyste nenarušili atmosféru místa a jen opatrně zaklepete na dveře úředníka, od něhož něco potřebujete. Otevřete a před vámi je místnost o velikosti tělocvičny, ale tady sedí jen jedna sekretářka.
To už se cítíte opravdu poníženě a skoro se stydíte, že jdete s čepicí o něco „žebrat“. Chvíli čekáte a pak na blahosklonný pokyn sekretářky zamíříte do hlavní přijímací místnosti. Za velkým dubovým stolem tam sedí úředník, hodně formalistický. Nemá názor a bojí se cokoliv rozhodnout, aby neudělal chybu a nepřišel o místo. Vaši žádost strčí do stolu a raději počká, až jak rozhodnou ti výše postavení.
Nebylo by lepší to celé vyřešit jedním kliknutím?
