Článek
Je docela možné, že ani dva ze tří volebních favoritů nedají dohromady potřebnou sněmovní většinu. Pak to začne být zajímavé.
Jsem spíše životní optimista. A dnes se bojím, že po říjnových volbách do Poslanecké sněmovny nás nečeká nic moc hezkého. Ze dvou důvodů.
Za prvé: Nebude možné jednoduše sestavit stabilní vládu, jež by se opírala o většinu hlasů ve Sněmovně. Na změně volebních pravidel, kdy nově podle Ústavního soudu nesmějí být diskriminovány strany s malým ziskem hlasů, prodělají nejvíc oproti dnešku tři hlavní adepti na vítěze.
Tedy Babišovo hnutí ANO, trojkoalice vedená ODS a dvoukoalice v čele s Piráty. Všechny tři subjekty mohou podle dnešních propočtů získat mezi 20 až 25 procenty hlasů. Je tedy docela možné, že ani dva ze tří favorizovaných bloků nedají dohromady potřebnou sněmovní většinu nejméně 101 hlasů.
S kým dalším se v takovém případě spojit a udělat vládu? Na výběr opravdu už moc nezbývá. Vlastně jen ČSSD, pokud se jí nakonec povede překonat pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do Sněmovny.
Zbývají ještě dvě antisystémové strany – komunisté a SPD. Od lídrů dnes opozičních koalic Petra Fialy a Ivana Bartoše rozhodně nemůžeme čekat, že by se na ně obrátili.
Premiér Andrej Babiš se jich tolik neštítí. Nechává se od nich střídavě podporovat, ale nabídnout rudým nebo hnědým přímo ministerská křesla ve vládě si zatím netroufl ani on. Za podporu jim doposud „zaplatil“ křesly ve vedení Sněmovny a v čele důležitých parlamentních výborů, ale příště mohou chtít víc.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat i v Apple Podcasts, Spotify a dalších podcastových aplikacích.
Archiv všech glos najdete tady, podcasty a další audio Seznam Zpráv tady.
A druhá obava: Příští vláda v době pocovidové bude muset řešit spoustu ohromných problémů. Vydrancované veřejné finance, zadlužený stát s nejistými příjmy a výdaji zcela vymknutými z rukou. A do toho stárnoucí populace, tedy růst výdajů na penze, zdravotní a sociální péči.
Udělat potřebné reformy a dát státní kasu dohromady bude vyžadovat bolestivé a nepopulární kroky. Nevím, jestli dnes máme lídry, kteří mají silnou vizi, odvahu a sílu přesvědčit veřejnost o nutnosti „utáhnout opasky“, jako se to povedlo Václavu Klausovi zkraje 90. let. Ale nikoho předem nepodceňujme, těžké časy většinou rodí velké lídry.
Složitější to v případě převzetí moci bude mít dnešní opozice. Tedy dvě koalice zahrnující pět různých politických stran. Dokážou se ve vládě přenést přes všechny vzájemné křivdy z minulosti a předsudky?
Pokud ano, čeká je to nejtěžší – nezklamat své voliče, kteří se Babišova konce už nemohou dočkat. Právě v tom tkví největší riziko dnešní opozice, pokud se po volbách ujme moci. Její příznivci mohou mít nerealistická očekávání, že tráva bude okamžitě zelenější a obloha modřejší. Zklamání by pak mohlo otevřít cestu k moci ještě větším populistům, než jsou Babiš s Okamurou.
