Článek
Za život se každý z nás musí rozloučit s lecčíms. S přáteli, s láskou, s dětstvím vlastních dětí, s penězi, s majetkem, se zdravím, se silou… jediné, co mu v „end efektu“ skutečně zůstane, je on sám.
Proces loučení je krkolomný a nesmírně bolestný. A je jedno, z jakého důvodu od nás lidé či věci odchází, zda je to osud, smrt, někdo jiný.
Jak jsme zjistili nedávno v rámci pandemie i neštěstí na Jižní Moravě, člověk opravdu není tvůrcem svého vlastního života. Ta teorie kvantových mágů lehce selhává. A co si tak pamatuju, já ani nevím, kolik všech těch dopisů jsem za úplňku sepsala, rozhodně víc, než vlastních knih, a nijak moc se to nesplnilo.
Jenže, víte, co je v rámci zklamání a nebo opouštění, loučení, nesmírně dobré si uvědomit? Už jsem dostatečně dospělá, abych si to pamatovala. Že za každou kapitolou přichází nová. Třeba i lepší.
A projít traumatem nebo smutkem, to znamená zažehnout vlastní svíci. Protože každou špatnou situací sílíme. Já vím, že teď nezažíváme úplně nejlehčí dobu, a spousta z nás je smutných. Ale věřte mi, za každým rohem čeká překvapení. Tak ať je to vaše nekonečně krásné.
Celou glosu Báry Nesvadbové si můžete pustit v úvodním videu. Je součástí pořadu Záhady Josefa Klímy, který vysílá Televize Seznam v premiéře každý čtvrtek od 20:00.
Archiv pořadu najdete zde.
