Článek
Když žijete na periferii, může být docela srandovní (nebo trýznivé, záleží na povaze) číst si co týden v novinách, jak se mění takzvaná spotřebitelská nálada. Protože vaše se nezměnila už roky. Je pořád stejná. Ne moc dobrá. Ale už jste si zvykli. Jste na mizině. Bez ohledu na koronavirus. Nebo cokoliv jiného.
Na severu Čech, v Jizerských a Lužických horách, u hranic s Německem a Polskem, berou lidé v menších městech ve skomírajících fabrikách běžně, považte, osmnáct tisíc hrubého. Tady se kapitalismus zadrhnul. Mimochodem, v příhraničním německém Sasku panuje podobná bída.
Na moment se tam zdržme. Jan Randáček, ředitel liberecké Oblastní galerie, jenž v listopadu nastoupí do Evropského parlamentu na post národního experta pro správu umělecké sbírky, se z Liberce do „východoněmecké“ Žitavy s rodinou přestěhoval. Za lacinějším bydlením. Před rokem tam v komunálních volbách vyhrála extremistická AfD.
Pana Randáčka to extra nepřekvapilo. Kromě jiného mi řekl: „Žitava je malé město, lidé mají nízké příjmy, určitá elita, ale i část střední třídy, se v devadesátých letech odstěhovala. Zůstali lidé s Žitavou spjatí, kteří se stěhovat nechtěli. Anebo ti, kteří z různých důvodů odejít nemohli. Volební výsledek pak složení populace trošku odpovídá.“
Ale schnell zpátky do Česka. Lidé u hranic neprotestují. Nestávkují. Přitom nezřídka disponují nenahraditelnými zkušenostmi i zaťatou pracovitostí. Ale kam by šli jinam? Na pracák? Bylo by jim stydno. Stát se v padesáti gastarbeitrem ve vlastní zemi? A potom se žalem upíjet v 1+kk na Černém Mostě?
Nakonec přijde důchod. A je ještě hůř. Když jim pak vláda Andreje Babiše slibuje šest tisíc coby vánoční prémii, vědí, že si je populisticky kupuje. Ale co už, alespoň se někdo tváří, že si na ně vzpomněl. Výsledkem pak je nadprůměrných 23 % pro ANO u posledních regionálních voleb v Ústeckém kraji v roce 2016, popřípadě o rok později 30 % Babišova hnutí v parlamentních volbách v kraji Libereckém.
Budiž to možnou odpovědí na oblíbenou blahosklonně kladenou otázku „Kde se, sakra, berou jeho voliči, když jsem nikdy žádného nepotkal(a).“
