Článek
O pondělním projevu premiéra Babiše toho bylo už napsáno a řečeno mnoho. Ano, Andrej Babiš opravdu působil nudně jako vždy a jediná zábavná činnost bylo pozorování akrobatických kousků jeho obočí, které nad rouškou létalo v naprosto náhodných intervalech tam a zpátky.
Ale já si dnes ještě dovolím v trochu obecnější rovině apelovat na tvůrce Babišova projevu.
Předně – je naprosto legitimní, že si Babiš projevy nepíše sám, ale má na to profesionály. A stejně tak být politickým profesionálem je normální práce hodná respektu.
Nevím, co mělo být cílem předvčerejšího projevu, asi to premiérovi poradci vědí lépe než já, ale zvenčí to působí, že to tentokrát někdo kapitálně podělal.
Já vím, Andrej Babiš není rétor, pracuje se s ním náročně. Vždycky mu bude chybět charisma Obamy nebo dynamika Zelenského. Mohlo to ale i tak být něco lepšího než podprůměrné čau, lidi, kde nám pán s výrazem přejeté vakoveverky 10 minut bez střihu křečovitě sype slova do jediné kamery před sebou, aniž by aspoň vypadal, že ví, co říká. Dokonce i Miloš Zeman svoje (vánoční) projevy točí na víc kamer a moc dobře ví proč.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat i v Apple Podcasts, Spotify a dalších podcastových aplikacích.
Archiv všech glos najdete tady, podcasty a další audio Seznam Zpráv tady.
Ale to je forma a o tu tady tak nejde. Obsahově to byl snad nejhorší připravený Babišův projev vůbec. Například na loňské výročí sametové revoluce byla radost premiéra poslouchat. Ale – a tady budu s mnohými nesouhlasit – i v březnu byla úroveň jeho televizního projevu o několik tříd vyšší.
Třeba jenom slovesa – v březnu zaznělo „děláme to nejlepší, co jde“, „zvládneme to, když se spojíme“. Teď je to najednou „musíme myslet na ochranu životů“, „naše vláda se snaží myslet na všechny skupiny obyvatel“. Jak jako snaží myslet? Ve kterém matrixu je lepší se „snažit myslet“ než prostě „myslet“?
Pak také „co nás teď čeká? Vybudovat call centra, zajistit odběrová místa…“ – proč čeká? Kromě toho, že čekat je samo o sobě metafora stání a zírání do blba, zatímco se něco někde bez našeho přičinění děje, nešlo by prostě říct, že už teď budujeme a zajišťujeme?
Nebo jiný příklad – v březnu Babiš strávil asi polovinu videa děkováním a povzbuzováním, třeba i seniorům, jeho nejdůležitější voličské skupině. Teď stihl poděkovat úplně všem za 30 vteřin a odcházejícímu ministru Vojtěchovi děkoval přesně celých 60 vteřin. Proč? Koho to zajímalo?
Ať už premiérovi poradci cílili opravdu na všechny občany, nebo prostě jen na své voliče před volbami, tentokrát se nepovedlo ani to, ani to. Nejspíš je to jedno, jeden blbý projev voliče nepřesvědčí, že má změnit volbu. Ale za to, kolik Babišovi poradci berou, by se tedy mohli snažit víc.
