Článek
Předpoklady pro největšího zoufalce Česko splňuje čím dál tím lépe.
Těsně před Velikonocemi Evropou prosvištěla zpráva o vyjednávacím debaklu Andreje Babiše. Členské státy EU jednaly o rozdělení vakcín, které firma Pfizer nabídla navíc nad objednané dávky. Strhla se přetahovaná.
Pamatujete scénu z klasické romantické komedie Notting Hill, kde se skupina přátel po večeři snaží získat poslední kus čokoládového dortu? Rozhodují se na základě toho, kdo z kamarádů je „větší zoufalec“.
Asi tak nějak si můžeme představit bruselské jednání o deseti milionech vakcín. S tím rozdílem, že se tři z těchto „přátel“ rozhodli, že se jim nelíbí všeobecný a logicky podložený konsensus o tom, kdo tedy tím „největším zoufalcem“ je. A to přesto, že jeden z té trojice patří mezi ty, kteří by si sousto ze zbytku čokoládového dortu s chutí dali.
Jste zmatení? Nejste v tom sami.
Zkusme to bez metafor.
Český vyjednávací tým se postavil na stranu toho rakouského a slovinského. Tato trojice blokovala plán portugalského předsednictví o tom, že 30 procent z těch 10 milionů půjde nejpostiženějším zemím EU, včetně Česka. Proč se nám to nelíbilo? Těžko říct. Známe jen výsledek, a tedy že jsme společně s Rakouskem a Slovinskem tak dlouho chodili se džbánem pro vodu, no znáte to…
Nakonec jsme dostali svůj regulérní kousek dortu, ten samý, co ke kávě měli všichni. Z nášupu pro zoufalce ale nezbylo nic.
Zahraniční komentátoři výsledek popsali jako „unijní smysl pro humor“. Babišovo „silné Česko“ je v Evropě pro smích. Od nás se ale ozývá jen hrobové ticho. Koutky neškubou už ani cynikům. Proč? Protože tohle Česko bude příští rok v předsednické roli a má nastavovat agendu pro celý zbytek Evropy.
No dobře. Trochu jsem se uchechtla.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat i v Apple Podcasts, Spotify a dalších podcastových aplikacích.
