Článek
Z vicepremiéra pro hospodářství Karla Havlíčka se stane superministr – kromě svého průmyslu nově povede i dopravu.
Tahle nová strategie Andreje Babiše společně s tempem, jakým premiér mění své ministry podobně nemilosrdně jako kdysi sekční šéfy v Agrofertu, může ve výsledku znamenat jediné. Za ANO zůstanou ve vládě za chvíli jen dva loajální ministři, paradoxně oba nečlenové hnutí, kteří nekandidovali ve volbách:
Karel Havlíček – bude pod sebou mít průmysl, dopravu, obranu a školství. Zatím.
Alena Schillerová – kromě financí dostane ještě zdravotnictví, životní prostředí a místní rozvoj.
Chtěli byste Babišovi vytknout, že mu došly kádry? Ne! Že jde o nepřípustnou koncentraci moci? Také ne!
„Je to boj s byrokracií a snaha o úspory, přece!“ uslyšíme marketingové vysvětlení.
Ale vážně. O spojení ministerstev uvažovaly už předchozí pravicové vlády. Argumenty vždycky byly boj s rozbujelou administrativou a snižování nákladů na úředníky.
Nejčastější nápady:
Ministerstvo venkova = zemědělství + místní rozvoj + životní prostředí.
Ministerstvo hospodářství = průmysl + doprava.
Ministerstvo sociální = práce + zdravotnictví.
Nikdy ale své sliby a řeči o malém státě nedotáhly. Nevyšlo to z jednoduchého důvodu – tradiční strany potřebují nakonec najít místa ve vládní administrativě pro celou řadu zasloužilých straníků, kteří by se jinak bez funkcí mohli stát rebely a „prudit“.
Teď by to slučování ministerstev a „zeštíhlení“ vlády mohlo vyjít. Andrej Babiš má totiž přesně opačný problém: nejsou lidé.
Přesněji řečeno: došli lidé, kteří mu kývnou na nabídku vládního křesla, kde na sebe nechají pár měsíců řvát, nechají se ponižovat – aby je pak majitel bez milosti vykopl. Martin Stropnický, Ivan Pilný, Robert Pelikán nebo Marta Nováková by mohli vyprávět.
Na druhou stranu musíme Babišovi přiznat, že vlastně jen plní svůj ústřední volební slib, že „bude stát řídit jako firmu“. Podobně, jako když ho v Agrofertu napadlo sloučit třeba úsek bílého a červeného masa a přihodit k tomu ještě mražené pečivo či proházet mezi sebou šéfy osiv, pekáren a chemiček, tak teď šíbuje s vládou. Že by to musel schválit Parlament? Detail…
Rozdíl je v tom, že cílem firmy je vytváření zisku pro majitele, zatímco cílem státu… A jo vlastně, v tomhle případě je cíl totožný.
