Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Polemika o zdravotní způsobilosti prezidenta, zkreslená nedostatkem veřejně dostupných informací, se vede na frontě mezi „je schopen“ a „není schopen“ výkonu funkce. Miloš Zeman pobývá na pracovišti intenzivní medicíny čtvrtý týden.
To „je schopen“ přitom – protože oficiálně není známo nic bližšího – mají ilustrovat zmínky zaměstnanců hradní kanceláře (od „meruňkových buchet“ po výčet, s kým se prezident setkal), případně zmínky Radka Vondráčka. Patří sem i trochu záhadná poznámka ombudsmana Stanislava Křečka, že „prezident není nikterak omezen ve svých právech“. To se snad rozumí samo sebou, bylo by vážné, kdyby tomu mělo být jinak.
Úterní informace webu iRozhlas.cz o nejnovější prezidentské milosti ale připomněla, že titulní otázka není položena správně: Nejde jen o to, „jestli dokáže“ prezident vykonávat své pravomoci. Ale také o to, „jak dobře“, a o to, s jakou důvěrou budou přijímána jeho rozhodnutí. Nejde jen o nominální „výkon mandátu“, ale také o jeho kvalitu, ne?
V polovině září udělil Miloš Zeman milost podnikateli Pavlu Podroužkovi. Šlo o zastavení trestního stíhání (abolici), což je i mezi Zemanovými řídkými milostmi výjimečné rozhodnutí – od roku 2013 šlo teprve o třetí případ. Reportéři iRozhlasu přitom osobně zjistili, že pan Podroužek působí dojmem člověka v dobré kondici a dál se čile věnuje svému byznysu, ačkoli podle úspěšné žádosti o milost měl dlouhodobě churavět s řadou vážných diagnóz.
Milost nese datum 14. září, kdy Miloš Zeman nastoupil do nemocnice. Hrad po několika dnech informoval, že lékaři konstatovali dehydrataci a mírné vyčerpání, což jsou dodnes od prezidentské kanceláře poslední konkrétní informace o tom, čím hlava státu strádá.
Měřítkem „je schopen“ nebo „není schopen“ výkonu funkce je milost pravděpodobně rozhodnutím bez závad. Autorizovaným spolupodpisem premiéra. Takových může prezident udělat ještě mnoho.
Zároveň je to rozhodnutí zvláštní; i proto, že se vymyká obvyklým parametrům řídkých Zemanových milostí (ta pro jako ryba zdravého vraha Kajínka byla kategorií sama pro sebe). Bylo by stejně zvláštní, i kdyby nepadlo v den prezidentovy předposlední hospitalizace. Ale to, že prezident je vážně nemocný – ředitel ÚVN později mluvil o komplikacích provázejících chronické onemocnění, vnáší do záležitosti další rozměr.
Pokud se zdraví Miloš Zemana nezlepší, respektive pokud o něm nebudeme dostávat bližší zprávy, bude každé důležité rozhodnutí, které udělá, zatížené pochybnostmi. O tom, jestli prezident jedná kompetentně a o své vlastní vůli. Bude se řešit, jestli si prezident počíná autenticky nebo ne – a vlastně teprve až pak, jestli dobře, nebo špatně.
Tenhle problém, pokud nemá dojít na článek 66, bude záhodno nějak rozseknout. Nastavit pravidla, aby bylo jasné, že prezident je „doopravdickým“ prezidentem a ne jen funkcí ze zpráv tiskového odboru a monologů vedoucího hradní kanceláře. Ale to už nemluvíme o důvěryhodnosti prezidentových rozhodnutí, ale o mizivé důvěryhodnosti jeho spolupracovníků. Stoupat si pod sochu T. G. M. je jim málo platné.
