Článek
Neurolog Martin Tolar může už brzy změnit život milionům lidí po celém světě. Spolu se svým týmem ze společnosti Alzheon, kterou před osmi lety založil v americkém Bostonu, vyvíjí lék na Alzheimerovu chorobu. Preparát, který doposud neexistoval a po kterém svět volá čím dál tím naléhavěji.
Pilulka zatím ukrytá pod názvem ALZ-801 nedávno vstoupila do třetí a tedy závěrečné fáze klinických studií. Martin Tolar v rozhovoru pro Seznam Zprávy přiblížil, jak vypadá cesta k naději pro miliony nemocných i to, proč se právě z Alzheimerovy choroby stává globální strašák.
Minulý týden jste oznámili důležitou spolupráci s pražským Ústavem organické chemie a biochemie (ÚOCHB). Vzniknout má speciální diagnostický test. Jak má léčbě Alzheimerovy choroby napomoci?
My máme lék, který v podstatě zabraňuje formování toxinu, který za chorobou stojí. V mozku existuje protein, který se jmenuje amyloid a ten je velice důležitý, je to základní ochrana proti poškození mozku nebo proti infekci. Problém ale nastává, když lidé stárnou a nejsou schopni mozek od amyloidu čistit. Začne se dostávat do formy, které se říká oligomer a který je toxický. Náš lék právě takovému formování zabraňuje.
ÚOCHB je špičkové a neuvěřitelné pracoviště. Jsou schopni detekovat a měřit množství toxinů v mozku. Dlouho jsme hledali někoho, kdo by to dokázal. Díky tomu bude možné měřit toxin i u lidí, kteří ještě nemají příznaky a mnohem dříve zjistit, jestli nemoc mají. Co chceme do budoucna udělat, je začít léčit pacienty preventivně. Dvě studie nám teď běží a tou další by měla být právě ta presymptomatická – u lidí, kteří nemají žádné příznaky, jen mají změny v mozku, které vedou k téhle nemoci.
Martin Tolar
Absolvent Univerzity Karlovy se po sametové revoluci vydal do USA, kde svou lékařskou a badatelskou činnost zasvětil neurodegenerativním nemocem, zejména pak Alzheimerově chorobě. Přednášel na Yaleově univerzitě, pracoval ve vedení farmaceutické společnosti Pfizer a vedl několik biotechnologických společností. Od roku 2013 stojí v čele společnosti Alzheon, která je nyní ve světě zřejmě nejblíže k vývoji léku proti Alzheimerově nemoci. Loni firma v USA získala grant ve výši 47 milionů dolarů (miliarda korun) na klíčovou fázi testování svého léku.
Takže díky testu, na kterém s ÚOCHB pracujete, bude možné nemoc odhalit dříve a nasadit dříve váš lék? O jak dlouhé době před příznaky mluvíme?
Přesně tak. Ze studií, kde sledují průběh nemoci, to vypadá, že to bude možné 15, 20 až 25 let před příznaky. Toxiny se začínají formovat okolo 40 až 50 let věku. Mozek je nesmírně metabolicky aktivní, v podstatě produkuje množství zplodin a jen některé dělají takové problémy jako je Alzheimerova nemoc. V průměru trvá 20 let, než se mozek poškodí do té míry, že se začínají projevovat klinické příznaky.
Co chceme udělat, je zabránit nemoci v těch prvních dvaceti letech – a právě na to potřebujeme zmiňovaný test. V USA je asi šest milionů lidí s klinickou nemocí, ale 50 milionů, asi každý osmý člověk, má už změny v mozku, které k tomu vedou. Hlavní riziko je věk, ale druhý největší rizikový faktor je genetický, na kterém jsme vybudovali náš přístup.
Ideálně by se tedy člověk ve 40 nebo 50 mohl dozvědět, jestli má genetickou predispozici k Alzhemerovi a už v tu chvíli by se mohl začít léčit preventivně?
Ano, to je náš cíl. Máme velkou výhodu, že jako jediní máme orální lék. Všechny ostatní vyvíjené přístupy v poslední fázi vývoje jsou infuze protilátek, pro které se musí několik hodin sedět v infuzních centrech. A mají vážné vedlejší účinky. Problém protilátek navíc je, že se do mozku přes jeho bariéru téměř nedostanou.
Dokáže ale ALZ-801 příznaky nemoci zcela odvrátit?
Pacienti, kteří začínají být zapomnětliví, takže jsou už po těch 20 letech nemoci, se během dalšího roku a půl dostanou od toho, že ztrácí klíče a trošku zapomínají, k tomu, že nepoznávají své manželky nebo děti, často následuje ústavní péče. My jsme schopní tomu zabránit. Zastavit to. A to je obrovský efekt. Také se ukázalo, že lék zabraňuje atrofii mozku. K prvním změnám dochází v hipokampu. Tam jsme schopní přímo měřit, jak se velikost jednotlivých struktur mění a jsme schopni zastavit ztrátu tkáně.
Mozek je schopný jen minimální regenerace. Při atrofování lidé přijdou o vše, co se naučili. Když ztratíme část mozku, už se nic nevrátí – ani uvažování, ani přemýšlení. Je to ztráta miliard neuronů a spojení. Po těch 20 letech najednou lidé začnou zapomínat, ztrácet se, jsou neschopni základních úkonů. Tragédie nemoci je v tom, co popsala už první pacientka doktora Alzheimera, že ztratíte sami sebe, podstatu své osobnosti. Proto je to tak šílená nemoc nejen pro pacienty, ale i pro jejich rodiny.
Když jste před dvěma lety oznámili první dobré zprávy ohledně ALZ-801, bylo zřejmé, že může znamenat průlom. V jaké fázi testování teď lék je a kdy by se mohl dostat na trh?
Aktuálně je ve třetí fázi. Samotná studie tedy bude trvat ještě dva roky a potom se lék dostane na trh, předpokládám v roce 2024 nebo 2025.
Jaká cesta vás k vývoji dovedla?
Když jsem před lety odešel pracovat do Pfizeru, dělal jsem klinický vývoj a potom jsem vedl byznys development. Je to skupina, která hodnotí programy u jiných farmaceutických a biotechnologických firem i kupuje celé společnosti. Dobře jsem tedy znal programy na Alzheimera, které v té době existovaly. Když jsme založili Alzheon, požádal jsem společnosti o jejich klinická data a snažil se najít, zda něco funguje na pacienty s genotypem, který jsme sledovali, protože výrazně zvyšuje riziko nemoci. V té době jsme ještě nevěděli nic o oligomerech, chtěli jsme jen najít něco, co funguje u takových pacientů. A objevili jsme jeden program, který měl data od dvou tisíc pacientů a už v té době do něj bylo investováno 400 milionů dolarů. Analyzovali jsme klinické fungování a to nám umožnilo porozumět vlivu genetiky a tomu, jak vše vyvinout.
Potom jsme začali vyvíjet vylepšený lék, který se lépe dostává do mozku, to byl jeden průlom. Následovaly dvě klinické studie. Máme tedy tisíce pacientů, u kterých lék byl testován. A výjimečně dobře funguje u těch s vysokým rizikem.
Je možné princip léku na Alzheimerovu chorobu přenést i na další neurodegenerativní choroby?
Ten princip je možné aplikovat i na další nemoci. Objevili jsme způsob, jak orálními léky zabránit formování daných toxinů. Díky tomu jsme schopni identifikovat všechny chemické struktury, které mohou být příčinami. Myslím, že ten pokrok bude aplikovatelný, ale bude to ještě chvíli trvat.
Poslední rok světem hýbe koronavirová pandemie. Právě o Alzheimerově chorobě se ale ještě před covidem-19 mluvilo jako o globálním problému. Proč je tak důležité proti nemoci bojovat?
Lidé se dožívají vyššího věku – naučili jsme se léčit infekce, enormně se snížila novorozenecká úmrtnost, zlepšila se pravděpodobnost, že se narodí zdravé dítě a dožije se vysokého věku, naučili jsme se řešit kardiovaskulární nemoci i úmrtnost. Lidé se nyní opravdu dožívají velmi vysokého věku, ale tohle je něco, na co všichni dříve nebo později narazí. Problém Alzheimerovy choroby není ani tak otázkou zda ji dostanete, ale kdy. Jsou lidé, kteří mají poruchy v 50 letech, výjimečně u těch, kdo mají genetické změny a produkují více amyloidu, může být už ve 30.
Ale to, na co všichni dříve nebo později narazí, že když stárneme, tak vlastně začínáme ztrácet kognitivní schopnosti. A to je pro kvalitu života problém. Když doktor Alzheimer chorobu poprvé popsal, pacientce bylo kolem 50, tehdy myslel, že je to velmi vzácná nemoc. Ale tím, jak se lidé dožívají vyššího věku, začíná to být velký problém. Miliony lidí končí v ústavech. Jsou dospělí, ale nefunguje jim mozek. To je ta lidská tragédie. Má ale také obrovské ekonomické a společenské dopady.
Tichá hrozba
Alzheimerova nemoc je onemocnění mozku, při kterém ubývají mozkové buňky a ztrácejí svou funkci. Na vině je bílkovina amyloid beta, která se shlukuje do amyloidních plaků a nervové buňky poškozuje.
Choroba zpravidla není diagnostikována zcela v začátcích a po diagnóze je střední délka dožití 6 let. Méně než 3 % pacientů žijí po diagnóze déle než 14 let. Nemoci podlehne 68 % pacientů, kterým byla diagnostikována.
Příčinou úmrtí nejsou zpravidla přímé dopady neurodegenerace mozku, ale nepřímé dopady nemoci, jako je nižší odolnost vůči infekcím (pneumonie), krevní sraženiny způsobené dlouhým pobytem na lůžku nebo potíže s příjmem potravy. Chorobu má potvrzenou přes 50 milionů lidí na světě, skutečně nemocných ale bude pravděpodobně ještě více. Podle odhadů může být v roce 2050 až 152 milionů nemocných.