Generálové neřekli skoro nic, lokální jednotky fungovaly naopak skvěle, hodnotí expert

Už mnoho let se Jaroslav Salivar po teoretické i praktické stránce zabývá otázkami bezpečnosti. Původně jako ředitel Hasičského záchranného sboru Plzeňského kraje, později coby náměstek ministra vnitra, dnes v roli ředitele Centra bezpečnostních studií vysoké školy CEVRO Institut.

Ve čtvrtek si znovu vyzkoušel, jaké to je být v těsné blízkosti přírodní katastrofy. Shodou okolností s dalšími kolegy pobýval ve Valticích, jen 20 kilometrů od jihomoravských obcí, které večer pustošilo tornádo. Smrtonosný vír sice na vlastní oči neviděl, ale ani ve Valticích nebylo zrovna vlídné počasí. Na zem tam padaly kroupy o velikosti tenisových míčků, jak Jaroslav Salivar dokládá i fotografiemi.

„Už jsem toho zažil hodně, řídil jsem zásahy hasičů při velkých povodní, ale tohle i pro mě byla úplně nová životní zkušenost. Když vidíte sílu těch krup, co umí udělat, to je jak střelba z kulometu,“ popisuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy bezpečnostní expert.

Jako památku na včerejší večer si z jihu Moravy odváží vážně poškozené osobní auto. Nicméně každou takovou událost Jaroslav Salivar vidí i jako příležitost, jak systémy krizového řízení pro případné další podobné katastrofy vylepšit.

Jak podle vás včera zafungoval český Integrovaný záchranný systém, tedy hasiči, policie, zdravotnická záchranná služba?

To, co jsem měl možnost sledovat na místě, konzultovat s přáteli či sledovat ve sdělovacích prostředcích, musím hodnotit tak, že složky na té lokální úrovni zafungovaly velmi dobře. Určitě celý ten mechanismus zafungoval daleko lépe než při celostátním řešení pandemické krize.

Bez ohledu na to, zda jde o policii, hasiče nebo záchranku, fungují složky rutinně a kvalitně. Ukazuje se, že ačkoliv je tornádo pro nás v zásadě novým jevem, nebyla to situace, kterou by neuměly řešit.

A podle mě se také ukázalo, že je dobře, když jsme před mnoha lety u hasičského sboru téměř předimenzovali systém tísňového volání, a to ve smyslu – ať se děje, co se děje, vy se někam dovolat musíte. Osvědčilo se rozdělení jednotek Záchranného útvaru Hasičského záchranného sboru, kdy kromě Hlučína, jak to kdysi bývalo, jsou tyto jednotky i ve Zbirohu a v Jihlavě.

Mluvíte jen o pozitivech. Co jste vnímal negativně?

Prakticky nulové komentáře ze strany vedení Hasičského záchranného sboru. Páni generálové, myslím, v těch prvních hodinách k tomu neřekli téměř nic, mluvil za ně jen tiskový mluvčí. Informace z ústředí byly prakticky k ničemu. Stejně tak bylo k ničemu, jak k tomu ve čtvrtek promluvil ministr vnitra. To zůstává až rozum stát.

Je třeba ale podotknout, že my jsme včera mluvili – ačkoliv spíše náhodně – s náměstkem generálního ředitele Hasičského záchranného sboru generálem Miklósem, který byl zrovna soukromě na Hodonínsku. Tudíž tam nějaká komunikace byla.

To je možné, ale jevilo se mi to zpovzdálí tak, že za hasiče na centrální úrovni mluví lidé, kteří jsou odtrženi od reality. Nemohou přece po dvou či třech hodinách říkat, budeme zjišťovat informace, nemáme informace. To prostě není možné. Informace mají a musí je mít.

A když řešíte tuto krizovou situaci, není vůbec podstatné, že někam okamžitě přijede paní ministryně financí a vykládá tam lidem, že tamhle uvolní deset milionů korun. To v té první chvíli nikomu nepomůže.

Co je podstatné?

Lidé v první fázi potřebují dostat okamžitě tu urgentní péči, od hasičů i lékařů, a to včetně psychologické pomoci. To je to klíčové.

Když už se mě ptáte, co mi vadilo, tak jsem také neslyšel nic o roli dobrovolných hasičů. A přitom oni jsou základem řešení krizových situací na úrovni obcí. Jasně se ukazuje, že systém plošného pokrytí, kdy ke každé takové události přijede jedna či dvě profesionální jednotky a dalších třeba 15 jednotek dobrovolných, je správný. Ta profesionální tam třeba bývá jen dvě až tři hodiny, dobrovolné i týden. A to je strašně důležité, přitom jsem se o tom včera také nedozvěděl vůbec nic. Nevím, zda to nějací mluvčí vůbec chápou. A toto musí vždy někdo říct, když nastane podobná událost, potřebuji tam mít 30, 40 nebo 50 jednotek. A nejde to udělat jinak než jako mix několika málo profesionálních a několika desítek dobrovolných jednotek.

Zažili jsme velké povodně, orkán Kyrill, teď velké tornádo. Bude nutné udělat nějaké úpravy v krizových plánech, jak na podobné nebezpečí reagovat příště?

Je to stejné, jako při řešení pandemie. Ono to není tak, že někdo moudrý napíše od stolu pandemický plán a ten si buď někdo přečte, nebo vůbec nepřečte, přitom tu zůstane deset let ve stejné podobě. Tak to ani nesmí fungovat. Každý takový plán je živý organismus, musí se pravidelně předělávat, aktualizovat. Proto nechápu, že ten pandemický doposud aktualizován nebyl, byť se k nám blíží další mutace.

A analogicky i u těchto situací si musí sednout příslušní lidé a zamyslet se nad tím, co aktualizovat z pohledu třeba tornáda. Z pohledu krizové situace, které sice trvá jen půl hodiny, ale za tu půl hodinu je intenzita škod taková, jako jsme u povodní měli třeba za celý týden.

Tady je potřeba, aby se někdo poučil, aby to do těch plánů zanesl a aby to také někdo četl.

Ve Spojených státech jsou lidé na tornáda zvyklí a i tam se stále vylepšuje systém včasného varování. Nepotřebovali bychom něco podobného také? Vždyť máme k dispozici moderní komunikační technologie a i desítky vteřin mohou rozhodnout o přežití.

Jednoznačně musíme o takových systémech přemýšlet. Tyto přírodní jevy nepadají úplně z nebe, ze vteřiny na vteřinu. I to modelování by mělo být součástí všech možných krizových plánů. Musíme se naučit predikovat. To není pravda, že nemáme co predikovat.

Co jste si z toho včerejška odnesl vy sám?

Že stále potřebujeme dělat mezi lidmi osvětu. To si uvědomíte právě ve chvíli, když kolem vás padají třeba ony šesti či sedmicentimetrové kroupy, jak jsme to včera zažili ve Valticích. Vy se v tom prvním okamžiku domníváte, že byste si měl jít něčím přikrýt auto a už si neuvědomujete, že vás ta kroupa může i zabít.

Dokud to člověk sám nezažije, tak by tomu nevěřil. Stejně tak by nikdo nečekal, jakou i u nás v Česku může mít ničivou sílu tornádo.