Generálka na velké volby začíná. Heslo: Všichni proti Babišovi

Když Andrej Babiš přicházel minulý týden na předvolební debatu do Seznamu, posteskl si, že se ocitl ve „vysoce nepřátelském prostředí” (pusťte si ZDE). Není to u něj nic neobvyklého, předseda ANO má vysoce vyvinutý smysl pro sebelítost, ale tentokrát na jeho poznámce něco bylo.

Čekalo na něj pět předsedů stran, kteří si sice vzájemně také často nemohou přijít na jméno, zároveň je ale - bez ohledu na to, zda právě vládnou, či jsou v opozici - spojuje společná obava: Je vlastně ještě možné zastavit Andreje Babiše, onen „virus v systému”, jak se mu ve Sněmovně občas říká, při jeho pečlivě naplánované a zatím téměř bez větších komplikací probíhající cestě do Strakovy akademie?

Krajské volby, tentokrát v „netradičním” termínu pouhý rok před nejdůležitějšími volbami do sněmovny, hodně napovědí. A i když samozřejmě i tentokrát platí zlaté pravidlo všech českých voleb, že vždy dopadnou úplně jinak, než si myslíme týden před nimi, nutno přiznat, že i tentokrát před „generální zkouškou” na říjen 2017 má Babiš našlápnuto dost slušně - dokonce tak, že někteří sociální demokraté mimo mikrofony přiznávají, že by to i pro ně podle jejich interních průzkumů mohlo dopadnout opravdu dost tristně.

A přitom vlastně Babiš jen potřetí prodává stejnou anekdotu, což je věru obtížný úkol, ale zdá se, že mu to pořád vychází. Krajské volby jsou poslední, v nichž ANO kandiduje poprvé, takže není zas tak těžké tvrdit, že až doteď se na krajích kradlo, korumpovalo a špatně řídilo zdravotnictví (jde o zdraví, na to slyší přece každý!), a proto je teď potřeba pustit k věci skoro apolitické profesionály v bílé košili.

Jistěže to vypadá dost omšele, jenže pokud Babiš sází zrovna na tuhle podobu kampaně, můžete si být jisti, že ví, co dělá, respektive moc dobře ví, co mu ukazují výzkumy, které má ANO díky svému týmu vždycky naprosto špičkové.

A nejspíš mu také ukazují ještě jednu věc: Ani po třech letech výkonů ANO v centrální politice a po dvou na radnicích se nenaplňují naděje Babišových protivníků, že si už přece volič musí všimnout, že je to celé jen průhledný trik. Že si vezme k srdci odpovědnost za osud liberální demokracie v zemi a nedovolí převzetí moci oligarchou. Že jej bude hluboce znepokojovat rozsah střetu zájmů Andreje Babiše. Že si vzpomene na pozoruhodné výkony některých komunálních představitelů ANO a na všechny rozpadající se a znova složitě skládané městské koalice.

Jenže to je nejspíš omyl. Miroslav Kalousek při debatě v Seznamu několikrát zkusil předhodit Andreji Babišovi ony „koblihy”, které mají stát za celým oním úspěchem. Jasně, je to legrační, koblihy! Ti lidé se nechají koupit za koblihy! Anebo za párky zadarmo, jak se český Facebook bavil fotkou dlouhatánské fronty před stánkem ANO/Kosteleckých uzenin na náměstí Svobody v Brně.

Jenže i Kalousek ví, a při debatě i řekl, že koblihy jsou jen symbolem touhy jisté části voličů, aby se prostě měli lépe, zvlášť po dlouhých letech ekonomikcé krize, které si spojují třeba právě s Kalouskem. Zčásti nespravedlivě, stejně jako si současnou prosperitu spojují s Babišem, ale taková je prostě politika.

A pokud si ještě k tomu myslíte, že je volič prostě hloupý, protože se nechá takhle snadno „koupit”, nemá to už daleko k pohrdání a je celkem pravděpodobné, že už ani nenajdete cestu, jak ho získat zpět.

Což nebude jednoduché už proto, že Babišův volič projevuje jistou pozoruhodnou vlastnost, velmi podobnou té, kterou disponují skalní voliči Miloše Zemana. Může se stát celkem cokoliv, Andrej Babiš může být třeba přichycen při, řekněme, kreativní práci s pravdou jako v příběhu Čapího hnízda, který by v oněch strašlivých letech zkorumpované české politiky znamenal zřejmě odchod minimálně z vlády. Dva týdny se nemluví o ničem jiném, zdá se, že tohle přece nemůže přežít jen tak - a pak vyjde průzkum veřejného mínění a preference ANO se buď vůbec nepohnou, nebo ještě poskočí o něco výše.

Jistě, Babišovy volební výsledky od roku 2013 nejsou na první pohled zas tak úplně výjimečné: 18,5 procenta do Sněmovny (2013), 16 procent do Evropského parlamentu (2014), 14,5 procenta v komunálních volbách 2014, což je sice trochu matoucí číslo, ale jisté také je, že Babišovo hnutí tenkrát dokázalo vyhrát ve většině krajských měst, obvykle se ziskem přes 20 procent hlasů. Není to ještě oněch 30 procent, které z vás dělají opravdu velkou stranu, důležitý je ale trend. V sobotu ho už budeme znát.

Andrej Babiš se pokusí dobýt další „nepřátelské území”. Pokud se mu to povede, tím dalším bude už podle plánu celé Česko. Mimochodem, když Andrej Babiš tu zmiňovanou větu pronášel, docela se u toho uchechtával.